Verze z 4. 11. 2012, 03:07 editovat Utar (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Patroláři 26 527 editací konec {{Pracuje se}}; Podrobně; velká písmena; propojení referencí přes ref name jen tam, kde to opravdu jde; probrání Lit, přidání násobných referencí mezi Lit ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 9. 11. 2012, 21:18 editovat zrušit editaci Matěj Suchánek (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Správci rozhraní, Správci 51 210 editací m závorky dle WP:WPCW Přejít na další porovnání →
Řádek 14: * forma není oddělena od prázdnosti a prázdnost od formy. [[Gautama Buddha]] podle tradice předpověděl, že 400 let po [[Parinirvána\|parinirváně]] se objeví učitel, jenž předá další nauky o významu prázdnosti. Tímto učitelem se stal [[Nágárdžuna]], který díky [[Meditace\|meditaci]] dosáhl dokonalého porozumění významu prázdnosti a napsal na toto téma významná díla. Některé obsahují filosofické základy pro pochopení prázdnoty a jsou výkladem filosofie madhjamaky, jiné pojednávají o praxi meditace]], která provází do opravdového pochopení prázdnosti.<ref>{{Citace monografie \| titul = Tenga Rinpočhe Sútry a Tantry cesty buddhismu \| strany = 32 Řádek 25: [[Soubor:Vulturepeak1.jpg\|150px\|thumb\|rait\|[[Rádžgir\|Hora supů]]]] Více než čtyřicet let po dosáhnutí [[Bódhi\|probuzení]] uvedl [[Gautama Buddha\|Buddha]] znovu do pohybu kolo nauky a na Hoře supů (skt. Gridhrakúta) poblíž [[Rádžgir]]u přednesl jednu z nejdůležitějších súter, [[Lotosová sútra\|sútru lotosu]]. V přítomnosti nespočetného množství různých cítících bytostí a před skupinou velmi nadaných žáků učil o mnoha metodách, které vedou k dosažení probuzení. Nauky třech vozů (ján) - [[Buddha#Šrávaka-buddha\|šrávaků]], [[Buddha#Pratjéka-buddha\|pratjékabuddhů]], a [[bódhisattva\|bodhisattvů]] se proto různí, protože jsou přizpůsobeny úrovni bytostí, které je praktikují. Doba, na kterou se datuje jejich objevení, je jen časem jejich projevení. Tato [[sútra]] také obsahuje nauky o třech tělech Buddhy a mezi jinými také o [[Avalókitéšvara\|Čenrézigovi]].<ref>{{Citace monografie \| titul = Encyklopedie východní moudrosti \| strany = 308-309 Řádek 93: [[Soubor:Aryadeva-1-.jpg\|thumb\|right\|150px\|[[Arjadéva]], hlavní žák [[Nágárdžuna\|Nágárdžuny]]]] {{Podrobně\|Prostřední stezka}} Na počátku druhého století v [[Indie\|Indii]] se narodilo mnoho odpovídajících učitelů, a proto se tyto texty vrátily zpět na zemi. Nejdůležitějším učitelem mahájány v té době byl [[Nágárdžuna]], hlavní představitel školy madhjamika, „Prostřední ~~stezka”~~stezka“, který systematizoval nauky o prázdnotě ([[šúnjata]]) a stezce [[bódhisattva\|bódhisattvy]]. Život Nágárdžuny byl plný významných událostí. Zdrojem informací o něm je dílo, které nese název 'Život bódhisattvy Nágárdžuny' (Bosacuden). Bylo přeloženo [[Kumáradžíva\|Kumáradžívou]] ze sanskrtu a je zařazeno v padesátém díle Taišó [[Tipitaka\|Tripitaky]]. Předání [[Nágárdžuna\|Nágárdžuny]] o „Prostřední ~~stezce”~~stezce“ je pohledem pomáhajícím uvidět podstatu pravdy díky eliminováni všeho, co jí není, čili všech chybujících pohledů a praktik. Toto předání je precizní a vede k poznání podstaty pravdy i přesto, že ji skutečně ještě nepoznalo. Od nejdůležitějšího díla [[Nágárdžuna\|Nágárdžuny]] Madhjamika-karika vychází pozdější název školy madhjamika. Jeho hlavním žákem se stal [[Arjadéva]]. „Prostřední ~~stezka”~~stezka“ hlásí zásadu nepřijímání extrémů. Buddhapalita, který napsal komentář k Madhjamika-karice, založil v rámci madhjamaky směr nazvaný Prasang(h)ika (od prasanga - "nechtěné příčiny"). Dalším z velkých madhjamiků Bhaviveka založil směr Svatrantika, který čerpal z [[Čittamatra\|Čittamatry]]. K prvotnímu stylu [[Nágárdžuna\|Nágárdžuny]] se vrátil Čandrakírti. Do tohoto směru také náleží [[Šantidéva]], autor z jednoho z nejdůležitějších děl mahájány, Bodhičárjavatara ("Průvodce na stezce [[bódhisattva\|bódhisattvy]]"). Velikou roli sehrála filozofie madhjamaky v [[Tibet]]u, kde na konci [[8. století]] působil [[Šántarakšita]] a jeho učeň Kamalašíla. Reprezentovali školu madhjamika-jógačára, když sloučili nauky [[Nágárdžuna\|Nágárdžuny]] s určitými elementy jógačáry. Kamalašíla je také znám disputací s mistry [[čchan]], což se zhodnotilo rozhodnutím o zavedení indického směru nauk [[Dharma\|Dharmy]] do [[Tibet]]u. V [[11. století]], které bylo druhým vstupem zavedení nauk [[Dharma\|Dharmy]] do [[Tibet]]u, získala význam interpretace madhjamiky podle Čandrakírtiho. Řádek 249: V pozdějších letech období Heian ([[794]]-[[1184]]) se do popředí dostaly dvě školy. První byla [[Tendai]], která je prodloužením čínské Tiantai, kterou přinesl v [[8. století]] [[Saičó]] (Dengó daiši). V rámci této školy vznikly tři směry - Sanmon, Džimon a Šinsei. Poslední z nich byl zaměřen na vzdávání poct [[buddha\|buddhovi]] [[Amitábha\|Amitábhovi]]. Druhá škola byla [[Šingon]], škola opravdového slova, prodloužení školy Mizong. Od poloviny [[10. století]] se začal v [[Japonsko\|Japonsku]] rozvíjet amidismus, který se v období Kamakura přetvořil ve dvě školy: * 1. Džódo, škola [[Čistá země]], jejíž začátky sahají k Enninovi ([[793]]-[[864]]). Hlásá opakování jména [[buddha\|buddhy]] [[Amitábha\|Amitábhy]], což byla v určité době součást praxe všech japonských škol. Vlastní školu Džódo založil [[Hónen]]. Z důvodu uznání svého učení za nejvyšší byl napadán představiteli jiných směrů. Praxe této školy spočívá v opakování [[mantra\|mantry]] [[buddha\|buddhy]] [[Amitábha\|Amitábhy]] pro posílení jeho sliby a narození se v čisté zemi [[Sukhávatí]]. * 2. Džódo-šin, (opravdová škola čisté země) nazývaná také škola Šin, jejím zakladatelem byl Šinran a organizátorem Rennjó. Podobně jako v Džódo je základem této praxe opakování [[mantra\|mantry]] [[buddha\|buddhy]] [[Amitábha\|Amitábhy]]. Vedení školy je dědičné a skládá se ze světských praktikujících. V [[18. století]] se rozpadla na dva směry, Ótani a Hongandži. V dnešní době je nejdůležitější školou [[buddhismus\|buddhismu]] v [[Japonsko\|Japonsku]]. Od roku [[1191]] se datuje přítomnost tradice [[zen]]. Vedoucí pozici zaujímaly školy [[Sótó]] a [[Rinzai]]. V [[18. století]] vznikla škola [[Ničiren]] (škola slunečního lotosu) se jménem odvozeným od jména svého zakladatele, která své učení opírala o [[Lotosová sútra\|Lotosovou sútru]]. [[Ničiren]] propagoval praxi opakování mantry ''Namu mjóho renge-kjó'' vyjadřující poklony Lotosové sútře. Škola [[Ničiren]] zdůrazňuje společensko-politický význam náboženství s charakteristickými nacionálními tendencemi a přáním vybudovat celosvětový pozemský stát [[Buddha\|Buddhy]]. Z původní školy se vynořilo plno nových směrů. Jeden z nich, [[Ničiren]] sho shu pocházející od Nikko, uznává Ničirena jako buddhu posledních časů. Škola [[Ničiren]] byla poslední, která vznikla v [[Japonsko\|Japonsku]], což souviselo s jejím povznesením na úroveň státního náboženství šintoismu. Určité stopy obnovy [[buddhismus\|buddhismu]] jsou viditelné po [[Druhá světová válka\|druhé světové válce]], kdy se objevilo mnoho laických stoupenců buddhismu.<ref>{{Citace monografie Řádek 293: * meditační soustředění * čistý vhled Proces rozvoje osoby praktikující mahájánu zahrnuje pět cest: * Nahromadění Řádek 317: === Literatura === * {{Citace monografie \| jméno = Ewa \| příjmení = Waldeck - Kurtyka \| titul = Tenga Rinpočhe Sútry a Tantry cesty buddhismu Řádek 346: * "Mahájánový buddhismus a slovo Buddhovo", Nový Orient 59.4 (2004) * "Vznik mahájánového buddhismu v Indii", Studia Orientalia Slovaca 3, Bratislava: Katedra jazykov a kultúr krajín východnej Ázie, FF UK (2004). === Související články === * [[Bódhisattva]]

Mahájána: Porovnání verzí