Pragmatická sankce: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 3:
'''Pragmatická sankce''' byl dokument vydaný [[19. duben|19. dubna]] [[1713]] ve [[Vídeň|Vídni]] císařem [[Karel VI.|Karlem VI.]], celým jménem ''Pragmatická sankce o posloupnosti nejjasnějšího arcidomu rakouzského'' v němž byla ustanovena ''nedělitelnost habsburských držav a v případě vymření mužské linie Habsburků nástupnictví linie ženské''. Cílem pragmatické sankce bylo zajištění nástupnictví po [[Karel VI.|Karlu VI.]] pro jeho vlastní děti, tedy i pro jeho dcery, v případě, že by nezanechal mužské potomky. V takovém případě měly mít při nástupnictví přednost dcery Karla VI. před dcerami jeho předchůdců [[Josef I. Habsburský|Josefa I.]] a [[Leopold I.|Leopolda I.]]
== Přijetí sankce ==
Do roku [[1723]] uznaly pragmatickou sankci sněmy všech zemí habsburské monarchie (český sněm [[12. říjen|12. října]] [[1720]], moravský sněm [[17. říjen|17. října]] [[1720]], slezský sněm [[25. říjen|25. října]] [[1720]]; [[Chebsko]] pak přijalo pragmatickou sankci [[21. říjen|21. října]] [[1721]]).
* [[1725]] pragmatickou sankci uznal španělský král [[Filip V. Španělský|Filip V.]], poté co se Karel vzdal nároku na španělský trůn.
* [[1726]] v rámci společného obraného spolku proti Anglii a Francii sankci uznalo [[Rusko]] a [[Prusko]]
* mezi roky [[1731]] a [[1732]] sankci uznaly [[Anglie]] a [[Nizozemsko|Nizozemí]] (což vedlo ke zhroucení anglicko-francouzského spojenectví)
* 1733 [[Sasko|saský]] [[kurfiřt]] potvrdil pragmatickou sankci, protože ho [[Rakousko]] podporovalo v jeho úsilí o polský trůn
* v následné válce o polské nástupnictví zpochybňovaly sankci [[Francie]], [[Španělsko]] a [[Piemont]], ovšem [[Francie]] ji v rámci vídeňského předjarního míru [[1735]] rovněž potvrdila.
* [[1740]] po nastoupení [[Marie Terezie]] na trůn začaly [[Války o rakouské dědictví]]
* S podporou [[Anglie]] uhájila [[Marie Terezie]] své dědictví s výjimkou [[Slezsko|Slezska]], [[Parma|Parmy]] a [[Piacenza|Piacenzy]].
* [[1748]] v [[Cášský mír|cášském míru]] Pragmatickou sankci potvrdily všechny zúčastněné evropské mocnosti
Pragmatická sankce zůstala základním zákonem až do konce monarchie. Datum jejího vyhlášení 19. dubna 1713 bývá někdy v historiografii pokládáno za symbolický počátek jednotného „rakouského“ státu.
== Charakteristika ==
| |||