Nizozemská revoluce: Porovnání verzí

 

[[Soubor:Veen01.jpg|thumb|Otto van Veen: ''Pomoc Leidenu'' (1574)]]

Na španělské straně se ztratila vůle k vítězství. Hlavní králův rádce Ruy Goméz de Silva intrikoval proti vévodovi z Alby a podařilo se mu přimět krále, aby ho v listopadu 1573 odvolal. Novým guvernérem se stal hrabě don Louis de Requesens y Zúñiga (1528–1576), který [[17. listopad]]u [[1573]] přijel do Bruselu a neúspěšně se pokoušel o kompromis. Důvodem bylo, že Španělsko bylo vyčerpané a nedokázalo dále financovat válku. Dne [[5. červen|5. června]] 1574 udělil guvernér generální pardon. Povstalci věřili, že vítězství bude na jejich straně, ačkoliv válečné úspěchy byly vrtkavé: Dne [[15. duben|15. dubna]] [[1574]] byla sice zničena německá pomocná armáda a Ludvík a další bratr Viléma Oranžského zabiti, ale vzbouřenci dobyli [[Leiden]]. Byla to významná událost, protože v Leidenu byla pak v roce 1575 založena univerzita,<ref>''About Leiden University''. [http://leidenuniv.nl/en/about/#f Foundation] {{en}}</ref> která byla pro protestanty stejně významná jako lovaňská pro katolíky. Na jaře 1575 se konalo neúspěšné jednání v Bredě. Dne [[5. březen|5. března]] [[1576]] guvernér Requesens zemřel. Za 5 měsíců byl novým guvernérem jmenován nevlastní králův bratr, [[Juan de Austria|don Juan d’Austria]] (1547–1578). Dne [[4. září]] [[1576]] vypuklo lidové povstání v Bruselu na podporu Viléma Oranžského.

[[Soubor:Michiel Jansz van Mierevelt - Johan van Oldenbarnevelt.jpg|left|thumb|Johan van Oldenbarnevelt (1547–1619)]]

 

Novým generálním guvernérem se stal syn [[Markéta Parmská|Markéty Parmské]] Alessandro Farnese, vévoda z Parmy a Piacenzy, který jím byl až do roku 1592.<ref>[http://genealogy.euweb.cz/italy/farnese2.html Alessandro, Cardinal 20.9.1493, elected Pope Paulus III] {{en}}</ref> Při jeho jmenování měl král šťastnou ruku. Dne [[6. leden|6. ledna]] [[1579]] uzavřely Artois, Hennegavsko a Západní Flandry, Lille, Douai a Orchies s guvernérem '''Arraskou unii'''. Dne [[23. leden|23. ledna]] [[1579]] uzavřelo 7 severních provincií (Hollandsko, Zeeland, Utrecht, Geldry a Groningen; později se přidalo Frísko a Overijssel) utrechtskou unii, k níž se přidala i významná jižní města. Text sepsal pozdější významný státník [[Johan van Oldenbarnevelt]]. Ostatní provincie se přidaly k arraské unii. Dne [[17. květen|17. května]] [[1579]] uzavřela arraská unie se španělským králem mír.

[[Soubor:1579 Union of Utrecht.svg|thumb|Arraská&nbsp;unie&nbsp;-&nbsp;žlutá;&nbsp;&nbsp;

Utrechtská&nbsp;unie&nbsp;-&nbsp;modrá;&nbsp;&nbsp;

biskupství&nbsp;Liège&nbsp;-&nbsp;zelené;&nbsp;&nbsp;

španělské&nbsp;državy&nbsp;-&nbsp;světle žluté]]

Dne [[29. červen|29. června]] [[1579]] dobyl guvernér [[Maastricht]]. [[Utrechtská unie]] (tj. sever) [[26. červen]]ce [[1581]] haagským manifestem (niz. ''Plakkaat van Verlatinghe'') oficiálně sesadila Filipa II. a vyhlásila nezávislost.<ref>[http://www.h4.dion.ne.jp/~room4me/docs/abj_dut.htm Dutch-English Comparative Text of the Act of Abjuration] {{nl}} {{en}}</ref> Místodržitelem byl zvolen [[Vilém I. Oranžský]] a panovníkem [[František, vévoda z Anjou]]. Když však vévoda z Anjou zjistil, že má na politiku mizivý vliv, v roce [[1583]] opustil zemi.

 

 

[[Soubor:Moordwillemzwijger2.jpg|thumb|left|''Katolík Balthasar Gérard vraždí Viléma Oranžského'' (1584)]]

Hlavním ochráncem Sedmi spojených nizozemských provincií, tj. Utrechtské unie, se stala Anglie, která do severního Nizozemí vyslala vlastního regenta. [[Robert Dudley, 1. hrabě z Leicesteru|Robert Dudley, hrabě z Leicesteru]] se však choval neobratně a byl nepopulární. Po jeho návratu do Anglie byl vrchním velitelem armády zvolen Mořic Oranžský. Společně s Johanem van Oldenbarneveltem a bratrancem Vilémem Ludvíkem Nassavským tvořili triumvirát, který vládl severnímu Nizozemí. Jejich úspěchu v občanské válce přispělo rozdrcení španělské ''Armady'' v roce [[1588]] a francouzské vyhlášení války Španělsku v roce [[1595]]. Po smrti vévody parmského v roce 1592 byl novým guvernérem zvolen neschopný Arnošt, bratr císaře [[Rudolf II.|Rudolfa II.]] Jeho nástupcem se stal mladší bratr Albrecht, manžel dcery Filipa II. Isabelly. V 90. letech Mořic dobyl mnoho významných měst v pohraničí. Centrum Severu bylo klidné a zažívalo hospodářský a kulturní rozkvět. V roce [[1602]] byla založena [[nizozemská Východoindická společnost]]. Výjimkou byl náboženský spor o [[predestinace|predestinaci]]. Začal v roce 1594 a rozhořel se zejména po roce 1603. Jeho hlavními protagonisty byl [[Franciscus Gomarus]] (1563–1641),<ref>[http://www.britannica.com/EBchecked/topic/238153/Franciscus-Gomarus Franciscus Gomarus] {{en}}</ref> netolerantní, militantní kalvinista, na jehož straně byl generální místodržitel Mořic Oranžský, další monarchisté a většina Nizozemců, a Jacobus Arminius (1560–1609), zastánce podmíněné predestinace, na jehož straně byl Holanďan Johan van Oldenbarnevelt, [[Hugo Grotius]] a další republikáni. Mentální rozdíl mezi Severem a Jihem se prohloubil natolik, že ani jedna strana již opravdově netoužila žít v jednom státě. Problém Severu byl v přílišné velikosti Holandska, které plnilo 60 % federálního rozpočtu.<ref name = "Geyl" />