Robert Dudley, 1. hrabě z Leicesteru: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
Řádek 1:
[[Soubor:Robert Dudley Leicester.jpg|250px|thumb|Robert Dudley]]
'''Robert Dudley''' (asi [[24. červen|24. června]] [[1532]] - [[4. září]] [[1588]]), Baron Denbigh, od roku [[1564]] hrabě z  [[Leicester]]u, byl anglický šlechtic, nejlepší celoživotní přítel a  pravděpodobně milenec královny [[Alžběta I.|Alžběty  I.]]
 
== Dětství ==
Řádek 7:
Robert byl pátým ze třinácti dětí, ale ne všichni jeho sourozenci přežili do dospělosti, pouze Ambrose, Mary a Catherine se dožili vlády Alžběty I. Jen málo je známo o Catherine, která se stala hraběnkou z Huntingdonu po vstoupení do manželského svazku s Henrym Hastingsem, hrabětem z Huntingdonu. Známější byla jeho sestra Mary díky skutečnosti, že se stala matkou slavného básníka [[Philip Sidney|Philipa Sidneyho]].
 
Ačkoliv současníci věřili, že Robert se narodil ve stejný den a stejný rok jako královna Alžběta I., je více než pravděpodobné, že byl minimálně o rok starší. Nedávné výpočty jeho možného data narození spadají na 24. června [[1532]]. Robert se s Alžbětou setkal poprvé, když mu bylo osm let, pravděpodobně byli tehdy vyučováni stejnými učiteli. Stali se dobrými přáteli a jejich přátelství trvalo po celý život. Robert byl inteligentní chlapec a jistě si s Alžbětou vnitřně rozuměl, ale na rozdíl od Alžběty se málo zajímal o klasická literární díla. Vášnivě miloval matematiku, astronomii a astrologii. Byl také neuvěřitelněvelmi nadaným jezdcem na koni a tento dar rozvíjel po celý život. V pozdější době popsal svůj vztah k Alžbětě v dětství následovně: "Znám ji lépe než kdokoliv jiný již od jejích osmi let a od té doby mi také vždycky říká, že se nikdy neprovdá."
 
== Kariéra ==
V roce [[1553]] se Robertův otec, John Dudley, 1. vévoda z Northumberlandu, pokusil dosadit na anglický trůn mladičkou Lady [[Jana Greyová|Jane Grey]]. Byl v tom podporován svými syny včetně Roberta a  Edwardem Guildorfem. Po nezdaru tohoto pokusu a nástupu [[Marie I.]] k vládě byli však otec John, syn Robert a  Guildorf uvězněni v  [[Tower]]u a odsouzeni k trestu smrti. Nešťastná Lady Jane Grey, vévoda z Northumberlandu a Guildorf byli popraveni. Robert Dudley a další vévodovi synové byli ušetřeni, vévodský titul byl však rodině odebrán.
Robert byl vězněn v Toweru až do roku 1554. Na nějakou dobu tam byla uvězněna také princezna Alžběta, obviněná ze spolupráce na povstání [[Thomas Wyatt|Thomase Wyatta]]. Legenda praví, že se Robert s Alžbětou v tomto vězení často vídali a jejich přátelství zde přerostlo v lásku.
Řádek 16:
Nejstarší bratr John Dudley krátce po Robertově osvobození zemřel. Bratři Henry a Robert se zapojili do války proti Francii po boku manžela královny Marie I., španělského [[infant]]a a pozdějšího krále [[Filip II. Španělský|Filipa II.]]. V bitvě u [[St. Quentin]]u (1557) byl Henry Dudley zabit. Robert se vrátil do Anglie a byl plně rehabilitován.
 
Zřejmě během panování královny Marie prodal část svých pozemků na pomoc princezně Alžbětě z její finanční tísně i přesto, že měl sám velké finanční potíže. Alžběta nikdy na jeho oběť nezapomněla. S nástupem Alžběty na trůn v  roce [[1558]] se Dudleyho finanční situace podstatně změnila. Byl jmenován mistrem královniných koní a  získal prestižní pozici, která vyžadovala hodně osobních styků s královnou. Organizoval její veřejná vystoupení a její soukromou zábavu. TatoTo pozicevše mu dokonale vyhovovalavyhovovalo. Nejen že bylByl zkušený jezdec, byl takéa výborný sportovec, měl smysl pro umění a s královnou sdílel lásku pro divadlo a hudbu. Bylo zřejmé již od počátku její vlády, že byl jejím oblíbencem. V prvním roce svého panování jej zahrnula mnoha tituly a penězmi a trávila s ním více času než s kýmkoliv jiným. Jejich intimita se stala předmětem pomluv, a říkalo se nejen, že jsou milenci, ale dokonce vznikla pověst, že Alžběta porodila v tajnosti Dudleyho dítě. Ačkoliv toto tvrzení nemusí být pravdivé, je však téměř jisté, že mezi nimi byl milenecký poměr. Znali se vzájemně lépe než znali kohokoliv jiného a v minulosti si prošli podobným utrpením. Možná to nejdůležitější bylo, že si vzájemně věřili a respektovali se. Stejně jako každý jiný pár se také hádali, ale Robert k Alžbětě vždy přistupoval s úctou vyžadovanou pro královnu, a ona mu dovolovala chovat se k ní a jednat s ní tak, jak by to nikomu jinému nedovolila.
 
Jeho pozice královnina oblíbence mu způsobila velkou nenávist okolí. Protože měl finanční výhody ze svého vztahu ke královně, stal se od roku 1560 nejméně populárním mužem v alžbětinské Anglii, a tak to zůstalo až do jeho smrti. Zdálo se, že nikdo kromě královny a jeho rodiny pro něj neměl dobrého slova. Bez ohledu na to co dělal, nikdy nebyl schopen zbavit se onoho nepřátelského veřejného mínění. To také zapříčinilo nelichotivé pomluvy jeho osoby minimálně pro dalších 400 let, než bylo dokázáno, že jsou nepravdivé. Alžběta I. byla velmi inteligentní žena, a  je nepravděpodobné, že Dudley by svou lásku k ní mohl pouze předstírat celých třicet let. Je tedy téměř jisté, že královnu skutečně miloval. Jeho chování svědčí spíše o tom než o jeho domnělé vypočítavosti. Kdyby byla politická situace příznivější, královna by se za něj zřejmě provdala. Podle svědectví mu v soukromí řekla, že si nikdy nevezme někoho jiného.
Řádek 25:
 
== Manželství ==
V roce 1550 se Robert oženil s Amy RobartsovouRobsartovou, dcerou vévody z Norfolku. Jejich manželství bylo považováno za sňatek z lásky. Ale vše naznačuje tomu, že skutečné důvody tohoto sňatku byly méně romantické, než jak se věřilo. Robert byl pátým synem, a  proto jakékolivbylo manželství, kterés Amy byRobsartovou, jejkterá mohlobyla finančněbohatou zabezpečitdědičkou, pro něj bylo výhodné. Amy se stala dědičkou otcova vlastnictví, a tak manželství bylo pro Roberta žádoucí. Svatba se konala ve velkém stylu a zúčastnila dorazilase na niprincezna Alžběta i  její bratr král Eduard VI.
 
Nepřekonatelnou překážkou pro manželství s Alžbětou, ve které stále doufal, spočívalo v okolnostech brzké smrti jeho manželky Amy. BylaVe věku 28 let byla nalezena mrtvá se zlomeným vazem pod schodištěm, a mnozí lidé ukázali prstem na Roberta. Po dlouhou dobuJiž před touto tragédií lidévznikla říkalipověst, že Robert chtěl Amyv úmyslu svou ženu sprovodit ze zabítsvěta, aby byl volný pro královnu. Ale je nepravděpodobné, že by měl skutečně něco společného s její smrtí. Amy byla zřejmě nevyléčitelně nemocná s  rakovinou prsu, bylo řečenoznámo, že trpí "nemocí v  hrudi." Nedávné pokroky medicíny dokazují, že ženy v  tomto stavu mohou mít spontánní zlomeniny kostí. A chůzeChůze ze schodů v  jejím domě v  [[Oxfordshire]] mohla být dostačující nazpůsobit spontánní zlomeninu vazu, která se ukázala jako fatální. Nicméně všichni lidé včetně Roberta se domnívali, že Amy byla zavražděna. Kdyby se za něj poté Alžběta provdala, lidé by pomluvám Roberta jako vraha ještě více uvěřili, a dokonce i královna by byla podezřívána, že se na této vraždě podílela. Nicméně ještě mnoho let po této události jak ona tak Robert Dudley doufali ve svazek manželský. Dudley se znovu neoženil až do roku 1578, když bylo téměř jisté, že si ho královna nikdy nevezme. V roce 1575, během divadelního vystoupení na hradě Kenilworth v habství Warwickshire, ji Robert naposledy požádal o ruku. Tak jako v minulosti jej znovu odmítla.
 
V roce 1578 se Robert Dudley oženil znovu, a to s královninou sestřenicí Leticií Devereux, hraběnkoudcerou hraběte z Essexu[[Essex]]u. Leticie byla svým vzhledem královně velice podobná. Mohl do ní být zamilovaný, neboť Leticie byla temperamentní, živá a atraktivní žena, ale se vší pravděpodobností se s ní oženil, protože s ním byla těhotná, a byl pod tlakem její vlivné rodiny, aby si zachovala svou počestnost. Robert před královnou manželství zřejmě tajil celý rok. Francouzský ambasador ale poté královně tajemství vyzradil ve snaze, aby vstoupila do manželství s francouzským princem Francisem, vévodou z Alençonu. Alžběta se chovala jako kdyby měla zlomené srdce a tři dny poté skutečně Alençonu žádost akceptovala. Hovořila poté o tom, že pošle Roberta do Toweru, ale její rádci jí poradili, aby to neučinila. Robertovo manželství s Leticií Devereux nebylo šťastné a Leicester si stěžoval v dopise svému příteli: "Ztratil jsem mládí i svobodu, všechno mé štěstí vzala ona."
Nicméně díky špatným znalostem medicíny si tehdy všichni včetně Roberta mysleli, že Amy byla zavražděna. Kdyby se za něj od té doby královna provdala, lidé by drbům o tom, že Robert je vrah uvěřili, a dokonce i královna by byla podezřívána, že se na této vraždě podílela. Nicméně ještě mnoho let po této události oba doufali ve svazek manželský. Dudley se neoženil až do roku 1578, kdy bylo téměř jisté, že si ho královna nevezme. V roce 1575, během divadelního vystoupení na hradě Kenilworth v habství Warwickshire, ji Robert naposledy požádal o ruku. Tak jako v minulosti jej znovu odmítla.
 
Leticie své první dítě potratila, ale v roce 1579/80 porodila syna, který dostal jméno Robert. Nicméně dítě nebylo zdravé a zemřelo v roce 1584. Hrabě Leicester byl z toho zničený. Zbožňoval svého malého syna, který by také zaručil přežití jeho rodu. Měl sice ještě jedno dítě, také Robertajménem zRobert, a to ze své aféry s  Lady Sheffieldovou v  roce 1570, ale tento syn nebyl legitimní a  proto nezdědilnemohl zdědit otcovy tituly.
V roce 1578 se Robert Dudley oženil znovu, a to s královninou sestřenicí Leticií Devereux, hraběnkou z Essexu. Leticie byla svým vzhledem královně velice podobná. Mohl do ní být zamilovaný, neboť Leticie byla temperamentní, živá a atraktivní žena, ale se vší pravděpodobností se s ní oženil, protože s ním byla těhotná, a byl pod tlakem její vlivné rodiny, aby si zachovala svou počestnost. Robert před královnou manželství zřejmě tajil celý rok. Francouzský ambasador ale poté královně tajemství vyzradil ve snaze, aby vstoupila do manželství s francouzským princem Francisem, vévodou z Alençonu. Alžběta se chovala jako kdyby měla zlomené srdce a tři dny poté skutečně Alençonu žádost akceptovala. Hovořila poté o tom, že pošle Roberta do Toweru, ale její rádci jí poradili, aby to neučinila. Robertovo manželství s Leticií Devereux nebylo šťastné a Leicester si stěžoval v dopise svému příteli: "Ztratil jsem mládí i svobodu, všechno mé štěstí vzala ona."
 
Leticie své první dítě potratila, ale v roce 1579/80 porodila syna, který dostal jméno Robert. Nicméně dítě nebylo zdravé a zemřelo v roce 1584. Hrabě Leicester byl z toho zničený. Zbožňoval svého malého syna, který by také zaručil přežití jeho rodu. Měl sice ještě jedno dítě, také Roberta z aféry s Lady Sheffieldovou v roce 1570, ale tento syn nebyl legitimní a proto nezdědil otcovy tituly.
 
Lady Sheffield ovšem tvrdila, že si ji Robert tajně vzal. I když je stále populární této historce věřit, neexistuje žádný důkaz pro podporu tohoto tvrzení, a Robert to vždy popíral. Její motivace pro toto tvrzení byla, že by svému synovi takto zajistila legitimnost. I když Robertův syn byl nelegitimní, Robert mu byl dobrým otcem a zajistil mu slušné vzdělání. Jeho syn byl velmi nadaný a vyrostla z něj romantická postava. Uprchl po královnině smrti s její dvorní dámou do Evropy, i přesto že měl ženu a pět dcer.