Naruhiko Higašikuni: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m r2.7.2) (Robot: Přidávám en:Prince Naruhiko Higashikuni; kosmetické úpravy
m napřímení 3 odkazů
Řádek 1:
[[Soubor:HIH Prince Naruhiko of Higashikuni.jpg|thumb|Naruhiko Higašikuni]]
'''Naruhiko Higašikuni''' ([[3. prosinec|3. prosince]] [[1887]] – [[20. leden|20. ledna]] [[1990]]) byl [[Japonsko|japonský]] [[politik]] a [[voják]]. Roku [[1945]] byl prvním premiérem Japonska po [[Druhá světová válka|druhé světové válce]], byť pouhých 54 dní. Ve stejném roce byl krátce ministrem armády. Byl strýcem japonského císaře [[Hirohito|Hirohita]], s titulem [[princ]]e. Byl jediným členem [[Japonská císařská dynastie|císařské rodiny]], který kdy stanul v čele vlády.
 
Přestože zastával vysoké vojenské pozice, byl před válkou i během ní v jisté opozici vůči [[militarismus|militaristické]] klice. Na konci války částečně spolupracoval s [[USASpojené státy americké|Američany]] při vydávání [[Saipan]]u do jejich rukou. Tím si získal jejich důvěru. Američané měli navíc informace, že po válce se chystá svrhnout císaře Hirohita, dosadit na trůn nezletilého [[Akihito|Akihitu]] a sám zemi vládnout jako [[regent]].
 
Tento plán se však nerealizoval, možná i proto, že Hirohito poměrně nečekaně svěřil Higašikuniovi post premiéra s úkolem demobilizovat japonskou armádu a projednat s Američany podobu [[Okupace|okupačního]] režimu. To druhé však Higašikuni nedokázal, když se s Američany neshodl. Po rezignaci pokračoval v zákulisní politice namířené proti Hirohitovi. Ta nebyla nakonec úspěšná a tak roku [[1946]] Higašikuni požádal nového císaře, aby mohl opustit císařskou rodinu a stát se prostým občanem. Dostal svolení, ovšem prosadit se v běžném životě pro něj bylo velmi obtížné. Zažil značné obchodní neúspěchy (mimo jiné i se second-handovým obchodem). Pokusil se poté založit vlastní [[zen-buddhismus|zen-buddhistickou]] sektu, kterou však zakázala americká okupační správa. Lepší časy pro něj přišly až na konci [[50. léta 20. století|50. let]], kdy zažil úspěch jeho knižně vydaný deník z válečných časů (''Ichi Kozoku no Senso Nikki''). Po úspěchu deníku vydal roku [[1968]] ještě paměti. Zemřel až v roce [[1990]], dožil se 102 let.