MiG-29: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Křžut (diskuse | příspěvky)
překlepi
Řádek 27:
Při konstrukci stroje se nikdy neuvažovalo o jiném uspořádání, než o dvoumotorové koncepci, která zajišťovala vyhovující poměr hmotnosti a ceny k vyšší bezpečnosti a výdrži v bojových podmínkách. Stroj může při vysazení jednoho z motorů při startu nadále nabírat rychlost a stoupat. Má výhodný poměr výkonů motorů k hmotnosti. Snížení hmotnosti [[Drak letadla|draku]] bylo dosaženo širokým použitím kompozitních materiálů a lehkých slitin [[hliník]]u a [[lithium|lithia]]. Jejich použití spolu s možností svařování jednotlivých částí umožnilo velké úspory hmotnosti. Celková konstrukce draku je také zaměřena na prodloužení životnosti kriticky namáhaných částí a jeho jednodušší výrobu vyžadující nižší počet výrobních cyklů. Letadlo je optimalizováno pro lety s velkým úhlem náběhu, což umožňuje pilotovi plně využít vytvořený vztlak při manévrování a podstatně zlepšuje obratnost a snižuje poloměr zatáček. Vztlak je u MiGu-29 vytvářen celým povrchem stroje, k čemuž tvar [[trup letadla|trupu]] přispívá až 40%, čímž také odlehčuje křídla a způsobuje jejich menší plošné zatížení. Koncepce vyžadující vysoký vztlak trupu si vyžádala široké rozestavení motorů, což rovněž zvyšuje odolnost stroje v boji a také zlepšuje možnosti osazení podvozku dostatečně daleko od středu trupu. I když tato konfigurace zhoršuje ovladatelnost při letu s jedním motorem, stroj prošel zkušebními testy a vykazoval schopnost vystartovat i přistát na jeden motor. Konstruktéři MiGu-29 se dlouhou dobu zabývali uspořádáním jednotlivých prvků tak, aby měl stroj co největší příčnou i podélnou stabilitu v průběhu letu s vysokým úhlem náběhu. Pozorně se zvažovalo umístění svislých ocasních ploch, aby byla vždy alespoň jedna vždy dobře obtékána vzduchem, bez ohledu na boční skluz stroje. Takto od sebe vzdálené směrovky jsou také lepší při letech vysokou rychlostí. Oproti jeho předchůdcům je MiG-29 těžké uvést a udržet v ploché vývrtce - její vybrání, například při ztrátě rychlosti, je jednoduché, stačí uvést řídící páku do neutrální polohy.
 
[[6. říjen|6. října]] [[1977]] absolvoval MiG-29 svůj první zkušební let, pilotoval ho zkušební pilot Alexander Fedotov. Celkem bylo vyrobeno 13 prototypů. Na prvním z nich probíhaly zkoušky celkových výkonů, ovladatelnosti a rozbor možného zatížení konstrukce. Pravděpodobně tento kus byl odhalen americkými špionážními družicemi. Další 3 prototypy byly zničeny při nehodách spojených s problémy nových motorů. Prvních 21 předsériových strojů mělo nový lomený kryt radiolokátoru a mírně modifikovaný podvozek. Stroje byly také doplněny aerodynamickým padákem, kterým se doplňovaly přehřívenépřehřívané brzdy kol. Přestože první prototypy měly problémy s motory, začala sériová výroba MiGů-29B v souladu s plánem.
 
[[Sovětské letectvo]] ho začalo používat v roce [[1983]]. První zmínky a spekulace se v západním tisku objevily už v roce [[1979]]. Západní veřejnost ho mohla poprvé spatřit ve [[Finsko|Finsku]] v červenci [[1986]]. Na leteckém dni v [[Spojené království|anglickém]] [[Farnborough]] v září [[1988]] okouzlil svými výkony a letovými vlastnostmi také odborníky. MiG-29B se vyráběl v několika verzích, včetně dvojmístné. Byl exportován do většiny zemí [[Varšavská smlouva|Varšavské smlouvy]]. Mnoho zemí si tyto stroje stále cení a snaží se je dále vylepšovat.
Řádek 89:
Letadla byla vybavena systémem zaměřování a vedení palby SUV, který sestává z pulsního [[radar|dopplerovského radiolokátoru]] N-019 (S-29 Topaz, exportní označení N-019E Rubín) spojeného s laserovým dálkoměrem a infračerveným zaměřovačem KOLS a přilbovým značkovačem cíle. Palubní počítač zpracovává soubor vstupních dat z těchto přístrojů a průběžně vyhodnocuje a zobrazuje příslušné údaje pro pilota.
 
Výzbroj tvoří jednohlavňový kanón GS-30-1 (9A4071K) ráže 30 mm se zásobou 150 nábojů. Na šest závěsníků pod křídly je možné zavěsit kombinace PLRS středního doletu [[R-27| R-27R]] ('''"AA-10 Alamo"''') s radiolokačním naváděním nebo R-27T s infračerveným naváděním (pouze pro vnitřní závěsníky) a PLRS krátkého doletu [[R-60]] nebo R-60M ('''"AA-8 Aphid"'''), resp. [[R-73]] ('''"AA-11 Archer"'''), obě s infračerveným naváděním. Pro útoky na pozemní cíle mohou letadla nést bomby do hmotnosti 500 kg, napalmové pumy ZB-500, kontejnery submunice KMGU-2, raketnice B-8M, UB-16, UB-32 pro neřízené rakety, protizemnéprotizemní střely S -24B nebo kanonová pouzdra UPK-23, vše do hmotnosti 3000 kg. Na vnitřní závěsníky posledních sériových letadel je možné zavěsit přídavné nádrže na 1 150 litrů paliva. Mezi motorové gondoly je možné zavěsit přídavnou nádrž na 1 520 litrů paliva.
 
Výroba začala v roce [[1982]] v závodě Znamja trud v Moskvě (dnes závod MAPO - Moskevská letecká výrobní asociace).
Řádek 95:
=== MiG-29UB Fulcrum-B ===
[[Soubor: HuAF MIG29UB.jpg | thumb | right | Maďarský MiG-29UB]]
Konstrukční kanceláří označovaný jako "Izdelije 9-51", je dvoumístná cvičně-bojová varianta MiGu-29, určená ke zdokonalovacím letům. Prototyp této verze poprvé vzlétl [[29. duben|29. dubna]] [[1981]], pilotovaný A. Fedotovem. Tato verze je o 100 mm delší než jednomístná verze, sedadlo instruktora je umístěno za původní kabinou pilota a zasahuje do prostoru, kde mají jednomístné stroje umístěny palivové nádrže (proto má dvoumístná verze nižší zásobu paliva). Protože sedačka instruktora jen mírně převyšuje přední sedačku žáka, je na vrcholu jednodílného dozadu odklopujícího se krytu kabiny umístěný sklopný periskop používaný při startu, přistávání a během pojíždění. Obě sedadla jsou typu K-36DM. Instruktor má možnost ze svého prostoru modelovat práci zbraňových systémů včetně radiolokátoru a simulovat některé závady, přední pilotní prostor je prakticky shodný s jednomístným letadlem MiG-29. Z hmotnostních důvodů byl z přístrojového vybavení vypuštěn radiolokátor, přičemž ostatní části systému SUV zůstaly zachovány. Kromě střel [[R-27]] může letadlo nést na šesti závěsníkáchzávěsnících celé spektrum výzbroje jako jeho jednomístný varianta.
 
=== MiG-29 Fulcrum-C ===
Řádek 112:
=== MiG-29m, ME, MiG-33 Fulcrum-E ===
[[Soubor:MiG-29M NTW 7 8 93.jpg| thumb | right |MiG-29M]]
Konstrukční kanceláří označena jako "Izdelije 9-15" je vlastně MiG-29 druhé generace. Byla radikálně změněna vnitřní konstrukce, z vnějších odlišností jde hlavně výše položenou kabinu pilota (o 40 mm oproti původním strojům) a změnu tvaru části za kabinou společně s delší částí mezi motory a pouze jednodílným brzdícím štítem. Radom a infračidlem s laserovým dálkoměrem KOLS před kabinou dostaly odlišný tvar a vírový přechod ostrou náběžnou hranou. Z vrchní části trupu zmizela anténa radiolokační systému, ze vstupního ústrojí byly vypuštěny horní pomocné sací otvory, mechanizace vstupu byla změněna a přibyly do ní sklopné ochranné mřížky (podobné jako má [[Suchoj Su-27|Su-27]] zabraňující vniknutí předmětů do kompresorů motoru). V důsledku všech změn se celková délka zvětšila o 200 mm. Pro zlepšení obtékání přibyla na vodorovných ocasních plochách lomená náběžná hrana. Křídlo má stejný tvar a rozměry jako i předchozí modely, má dvoudílnou sklopnou náběžnou hranu, osm závěsných bodů (dva vnitřní opět s možností svěšení přídavných nádrží) a zvýšenou nosnost na 4 500 kg. U prvních letadel byly instalovány standardní motory [[Klimov RD-33|RD-33]], od konce roku [[1989]] jsou montovány motory RD-33K s tahem 53,90/86,25 kN každý. Byl zvýšen celkový objem vnitřních palivových nádrží. Nejvýraznější změnou oproti původním verzím je však jiný typ řízení a s ním související změny avioniky. Klasický mechanický systém řízení byl nahrazen systémem elektroimpúlznymelektroimpulzním, tzv. "fly -by -wire" (FBW). Systém FBW funguje tak, že se vstupní signály z ovládacích prvků společně s dalšími nezbytnými údaji zpracovávají v centrální řídící jednotce a řídící signály na jednotlivé akční členy jsou vedeny několika na sobě nezávislým komunikačními sběrnicemi. Namísto původního radiolokátoru byl instalován radiolokátor N-010 Žuk.
 
Zásoba nábojů pro kanón byla snížena na 100 kusů. Avionika byla přizpůsobena pro vypouštění a řízení protizemných řízených střel, které byly zařazeny do výzbroje letadel řady MiG-29 poprvé. Odlišnosti avioniky se samozřejmě promítly i do pilotního prostoru, kde byla část obvyklých přístrojů nahrazených dvěma obrazovkami na levé a pravé straně přístrojové desky.
Řádek 128:
=== MiG-29KVP (Izdelije 9-18) ===
[[Soubor: MiG-29KVP VVS museum.jpg | thumb | right | MiG-29KVP]]
Konstrukční kanceláří označovaný jako "Izdelije 9-18" byl vytvořen na otestování vzletu za pomoci katapultu a dopadové podvozku. Byl vyvinut pro sovětské letadlové lodě třídy "Leonid Brežněv" (později "Tbilisi" a naposledy "[[Admirál Kuzněcov]]"). Úpravy zahrnovaly obvyklé vybavení palubních letadel, kromě sklopných křídel a úchytu pro katapult, protože tyto letadlové lodě jimi nebyly vybaveny. Výkony uvažovaných strojů společně se startovací rampou stačily pro bezpečný start i bez katapultů. Letadlo mělo tedy záchytný hák, zesilenýzesílený podvozek i konstrukci draku a zvýšenou protikorozní ochranu. První prototyp zalétat pilot A. G. Fastovec [[21._srpen|21. srpna]] [[1982]] a tento prototyp pak absolvoval rozsáhlý program zkušebních startů a přistání na pozemní základně Saki na Krymu, srovnatelnou s palubou letadlové lodi. Výsledky zkoušek byly následně použity při vývoji "plnokrevné" palubní verze MiG-29K Fulcrum-D.
 
=== MiG-29K Fulcrum-D ===