ISA (sběrnice): Porovnání verzí

Odvození struktury AT sběrnice se stále používá u sběrnici PC/104 a interně se Super I/O čipy. Sběrnice ISA obsahovala adresovou část, která měla šířku 24 bitů a dokázala tedy adresovat až 16 MB paměti. Kromě paměti bylo možné obsluhovat maximálně 65535 vstupně/výstupních portů pomocí šestnáctibitové16bitové [[I/O]] sběrnice. Datová část [[sběrnice]] měla šířku 16 bitů. Blokový přenos dat byl na počátku řešen tak, že řízení sběrnice převzalo externí zařízení. Později se využilo čtyř až osmi [[DMA]] kanálů. Přenos dat probíhal přes synchronní protokol a [[oscilátor]] měl časovou základnu 70 [[Sekunda|ns]], což odpovídá taktovací frekvenci 14,285 [[Hertz|MHz]]. Postupem času však byla na trhu ISA používající jednu z několika základních frekvencí – 4,77 MHz.

V roce 1987 IBM nahradil AT sběrnici vlastním proprietárním [[Micro Channel Architecture]] (MCA) ve snaze znovu získat kontrolu nad PC architekturami a PC trhem. MCA měla mnoho funkcí, které se později objeví u [[PCI (sběrnice)|PCI]], který bude nástupcem ISA. MCA měla pevný standard, na rozdíl od ISA, kde IBM uvolnila specifikaci a dokonce i obvodschéma schématuzapojení obvodu. Systém byl daleko vyspělejší než AT sběrnice, proto výrobci počítačů reagovali s použitím EISA sběrnice a později s [[VESA Local Bus]] (VLB).

Uživatelé strojů založených na architektuře ISA museli vědět speciální informace o hardwaru, který přidávali k systému. Vzácností byla hrstka zařízení „[[Plug-and-play|plug‑n‑play]]“. Uživatelé často museli nastavit parametry při přidávání nového zařízení jako je [[IRQ]], [[Vstup/výstup|I/O]] adresu, nebo [[DMA]] kanál. MCA odstranilodstranila touto komplikaci.