|
'''Josef Kodíček''' ([[24. leden|24. ledna]] [[1892]], Praha – [[3. listopad|3. listopadu]] [[1954]], [[Mnichov]], Německo) byl český [[režisér]], [[dramaturg]], [[novinář]], divadelní [[publicista]] a kritik, [[překladatel]].
Po maturitě pokračoval v Praze ve studiu práv. Již v době studií se stal spoluzakladatelem literární revue ''Scéna'' ([[1912]]) a v následujících dvou letech byl jejím redaktorem. V roce [[1915]] byl nasazen v [[1.První světová válka|1.světové válce]] na Balkáně. Po návratu se věnoval kulturní publicistice a v letech [[1919]] – [[1927]] byl vedoucím redaktorem divadelní rubriky deníku ''Tribuna''. Publikoval rovněž v dalších periodikách, např. ''Scéna'', ''Přítomnost'', ''Lidové noviny'', ''České slovo''. Používal rovněž pseudonymy ''J. Albert'' a ''E. V. Prokop'' <ref>[[František Kovářík]]: ''Kudy všudy za divadlem'', Odeon, Praha, [[1982]], str. 356 </ref> a šifru ''K-ček''. Jako divadelní kritik byl spolu s M. Ruttem a [[Karel Hugo Hilar|K. H. Hilarem]] obhájcem směru „[[civilismus]]“, oceňující všední záležitosti jedince a jeho vnitřní soukromí <ref>Kolektiv autorů: ''Dějiny českého divadla/IV.'', Academia, Praha, [[1983]], str. 107 </ref>. Byl významným představitelem české meziválečné kultury <ref> http://www.rozhlas.cz/vltava/literatura/_zprava/patecni-vecer-josef-kodicek-a-svobodna-evropa--904845</ref>, patřil k blízkým přátelům [[Bratři Čapkové|bratří Čapků]], [[Eduard Bass|Eduarda Basse]] a [[František Langer|Františka Langera]], byl členem kruhu „[[Pátečníci|pátečníků]]“ <ref>Marie Valtrová – [[Ota Ornest]]: ''Hraje váš tatínek ještě na housle?'', Primus, Praha, [[1993]], str. 66-9, ISBN 80-85625-19-9
</ref>.
|
