Jan Papoušek ze Soběslavi: Porovnání verzí

Vystudoval na [[Univerzita Karlova|Karlově univerzitě]]. V roce [[1430]] byl profesorem artistické (filozofické) fakulty a dvakrát, v roce [[1436]] a [[1445]], byl zvolen rektorem[[rektor]]em. Roku [[1448]] se stal vicekancléřem univerzity. Původně vyrůstal v [[Utrakvismus|utrakvistickém]] prostředí, ale patřil k umírněnějšímu křídlu. Toto křídlo usilovalo na základě [[Basilejská kompaktáta|basilejských kompaktát]] o smír mezi církvemi. Když utrakvisté zvolili pražským arcibiskupem [[Jana Rokycana]] v roce [[1437]], nepřijal tuto volbu příznivě a odmítl utrakvistické pojetí.▼

Na přímluvu [[Papežský legát|papežského legáta]] v Praze [[Filibert z Coutances v Normandii|Filiberta z Countances v Normandii]] byl v roce [[1437]] jmenován [[Kostel Matky Boží před Týnem|týnským]] farářem. Zde působil do roku [[1448]]. Jeho kázání byla velmi populární a navštěvoval je i císař [[Zikmund Lucemburský|Zikmund]]. Papouškovy bohoslužby byly z církevního hlediska nádherné, a díky němu se řada utrakvistů vrátila zpět do římskokatolické církve. Protože stále více zdůrazňoval učení utraktistů jako bludné, byl od nich brzy velmi nenáviděn. Král [[Jiří z Poděbrad]] tedy začal požadovat, aby byl Papoušek z Týnského kostela odvolán. Když se situace v Praze pro něho stala neúnosnou uprchl do [[Jindřichův Hradec|Jindřichova Hradce]] pod ochranu [[Rožmberkové|Rožmberků]], kteří byli známi silnou podporou katolíků v jižních Čechách. Papoušek se odřekl všeho, co nesouviselo s učením katolické církve (co bylo v jeho smýšlení utravistické) a přísahu věrnosti katolické církvi před kardinálem [[Caravajala|Caravajalem]] a slíbil, že nebude mít nic společného s utrakvisty. Zároveň o svém rozhodnutí informoval svého dlouholetého přítele Aeneáše Sylvia Piccolominiho, pozdějšího papeže [[Pius II.|Pia II.]]▼

Zdá se pravděpodobné, že to byl právě Piccolomini, kdo požádal papeže [[Mikuláš V.|Mikuláše V.]], aby ze své pravomoci jmenoval roku [[1453]] Papouška 33. litoměřickým proboštem. Již jako nový litoměřický probošt se [[28. říjen|28. října]] [[1453]] účastnil korunovace [[Ladislav Pohrobek|Ladislava Pohrobka]]. Téhož roku se stal také kanovníkem[[kanovník]]em [[Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze|svatovítským v Praze]] ([[1453]]-[[1455]]). Byl pravděpodobně autorem slavnostního spisu o korunovaci krále Ladislava. Po delším pobytu v Praze se však nakonec vrátil do Litoměřic. V letech svého proboštského úřadu byl nadále korespondentem Aeneáše Silvia Piccolominiho, kterému opatřil [[kompaktáta]] a další písemnosti pro jeho dílo [[Historia Bohemica]] (''Historie česká''). Proboštem litoměřické kapituly byl až do své smrti v roce [[1455]]. Pohřben byl v gotickém svatoštěpánském chrámu (předchůdce současné katedrály na témže místě) v Litoměřicích. Jeho náhrobek však byl zničen při požáru.▼

* [[Jaroslav Macek|MACEK Jaroslav]], ''950 let litoměřické kapituly'', [[Karmelitánské nakladatelství]], [[Kostelní Vydří]] [[2007]], ISBN 978-80-7195-121-6, s. 52-54.▼