Vavřinec Doliveta: Porovnání verzí

O původu a vzdělání biskupa Vavřince nejsou přímé zprávy; na základě pozdějších zpráv kronikáře [[Jan Długosz|Jana Długosze]] se usuzuje, že pocházel ze slovanského rodu pánů z Pohořelé (Pogorzela, Pogrell, Pogarell). Příjmení "Doliveta" - přisouzené biskupovi Vavřincovi až zpětně - je odvozeno od jeho erbu nazývaného "Doliva", jehož nositelé se nazývali "Dolivčíci" nebo "Doliveti".[[Soubor:POL COA Doliwa.svg|150px|thumb|Erb Doliva]]

 

 

Ačkoliv biskup Vavřinec v průběhu svého působení často spolupracoval se slezskými knížaty a [[Jindřich I. Bradatý|Jindřichem I. Bradatým]] a [[Měškem I. Křivonohým]], jako první vratislavský biskup se však nevyhýbal ani sporům s nimi, přičemž oporu hledal v ostatních představitelích polského kléru v čele s metropolitou Jindřichem Kytlicí (†1219) a jeho nástupcem Vincencem z Niałku, potažmo u papežské kurie. Účastnil se řady synod polského kněžstva (ve [[Hlohov]]ě r. 1208, Borzykowé r. 1210, Mstówě r. 1212, [[Třebnice (Polsko)|Třebnici]] r. 1219) a [[Čtvrtý lateránský koncil|Čtvrtém lateránského koncilu]] a pracoval ve prospěch tzv. gregoriánské reformy, tj. posílení nezávislosti církve na světské moci. Rovněž se v letech 1222/23, spolu s Jindřichem Bradatým a lubušským biskupem Vavřincem, zúčastnil [[křížové výpravy]] do [[Chełm]]ské oblasti na podporu mise biskupa Kristiána u pohanských [[Prusové|Prusů]]. Ani vztahy s ostatními církevními hodnostáři však nebyly vždy bezkonfliktní: příkladem toho je např. prestižní konflikt s biskupem krakovským o přednost mezi [[sufragán]]y hnězdenské arcidiecéze, který papežská kurie nakonec (kolem roku [[1228]]) rozhodla ve Vavřincův neprospěch.