Klenba: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Typo kvůli chybě v šabloně |
→Klenba cihelná: zadost o zdroj na ty stare praktiky. V Ottovi jsem to nenasel. |
||
Řádek 96:
Užívala se v oblastech, kde nebyl vhodný lomový kámen (např. v severním Německu). Pro konstrukce cihelných kleneb byly využívány tvarovky, které zlepšovaly a zjednodušovaly zdění obloukových tvarů tím, že se velké obdélníkové strany cihly sbíhaly pod úhlem odpovídajícím úseku, který v klenbě jednotlivá cihla zaujímala.<ref name="A"/> Pokud památkově chráněná klenba začne sedat, opravuje se tak, že se do cihlových spár zespodu zatloukají dřevěné klíny. Tím se klenba "utáhne". Dřevo musí být dobře vyschlé, tvrdé, ideální je jasanové, které téměř nereaguje s vápnem. Zcela nevhodné je dřevo dubové, byť také tvrdé - v případě vlhkosti v klenutí se z něho uvolní tříslo, které pak s vápnem vytvoří na omítce těžko odstranitelné hnědé skvrny.
(Staří praktici k vyzdívce kleneb poznamenávají, že dnes, kdy je cementová malta tvrdší než cihly, je lehké být "mistrem světa". Stará malta však tvrdla i několik týdnů a pokud se bednění odstranilo dřív, měkká vápenná malta se stlačila. Tak mohlo dojít i ke zřícení chrámových kleneb a kopulí){{Fakt/dne|20120814110718}}.
S výrobou ocelových nosníků se v polovině 19. století začaly používat tzv. ''Hönelovy klenby'', velmi ploché valené klenby, vyzdívané z cihel mezi dva paralelní ocelové nosníky (traverzy), vzdálené 1 až 2 m. Vyskytují se běžně ve sklepích obytných domů, v průmyslových stavbách aj. až do počátku 20. století.<ref name="A"/>
=== Klenba dřevěná ===
| |||