Kult osobnosti: Porovnání verzí

Přidáno 253 bajtů ,  před 10 lety
Oprava pravopisné chyby (Hodžy na Hodži), doplnění definice kultu osobnosti v totalitních režimech.
(- nedoložená tvrzení)
(Oprava pravopisné chyby (Hodžy na Hodži), doplnění definice kultu osobnosti v totalitních režimech.)
{{neověřeno}}
[[Soubor:Letna stalin sousosi.jpg|thumb|[[Stalinův pomník (Praha)|Stalinův pomník]] v Praze – Letné (1955–1962)]]
'''Kult osobnosti''' ({{vjazyce|la}} ''{{cizojazyčně|la|cultus}}'' = uctívání) obecně spočívá v neúměrném zveličování zásluh a vlastností vedoucí osobnosti či osobností, jež je současně nemožné kritizovat. Kult osobnosti dále spočívá také v nestřídmé popularizaci inkriminované osobnosti prostředky vědy, umění a propagandy, přičemž o tom dané osobnosti vědí, neúčinně to potírají nebo to dokonce sami podporují. Velebená osobnost zastává ve společnosti dominantní postavení ideálního vzoru s kladným charakterem, vlastnostmi a myšlenkami, kterými by se měla společnost určitého uskupení (politické hnutí, stát atd.) v co největší míře inspirovat. Vyskytuje se v raných fázích společenského vývoje, v porevolučních uspořádáních a v totalitních či autoritářských režimech ([[fašismus]], [[nacismus]], [[komunismus]]). V těchto režimech bývá toto uctívání nedobrovolné, centrálně nařízené, neposlechnutí pak tvrdě trestané. Nelze zaměňovat s dobrovolnou přehnanou adorací některých zpěváků, herců, sportovců nebo politiků.
 
V moderní době se termín začal používat po [[Nikita Sergejevič Chruščov|Chruščovově]] „odhalení kultu osobnosti [[Stalin]]a“ na [[XX. sjezd KSSS|XX. sjezdu KSSS]] v roce [[1956]]. Podobný kult se však stal součástí běžné praxe vůdcovství [[Nikita Sergejevič Chruščov|N. S. Chruščova]] i [[Leonid Iljič Brežněv|L. I. Brežněva]]. V ČSR se kult osobnosti rozvinul u [[Tomáš Garrigue Masaryk|T. G. Masaryka]] za 1. republiky, neboť byl podobně jako George Washington, zakladatelem a prvním prezidentem demokratického státu. Tehdy měl samozřejmě jiné konotace než pozdější prezidentský kult po roce 1948, kdy se pěstovalo uctívání [[Klement Gottwald|Klementa Gottwalda]], s jehož adorací se ovšem započalo už ve 30. letech, ale jen v rámci KSČ. Specifickou formou je kult osobnosti posmrtný, kdy určité společenské seskupení legitimuje hojným uctíváním zesnulé autority věrnost jejímu odkazu či souhlas s aktuálním stavem věcí v daném hnutí nebo společnosti, přičemž ony konkrétní věci (např. společensko-politické pohyby) byly reálně či fiktivně uvedeny do pohybu zejména onou uctívanou osobou. Po smrti uctívané autority může rovněž dojít k určité deformaci jejího pěstovaného obrazu pro „lepší použití“ ve veřejném diskursu.
Kultem osobnosti proslul také prezident [[Turkmenistán]]u [[Saparmurat Nijazov]], který si nechával říkat „Turkmenbaši“ (otec všech Turkmenů). Mimo jiné napsal knihu Ruhnama, jejíž obsah se musel vyučovat na turkmenských školách, přejmenoval měsíce v roce podle sebe a členů své rodiny a nechal si postavit řadu soch (nejznámější z nich byla umístěna na vrcholku tzv. „věže neutrality“ v hlavním městě Turkmenistánu Ašchabadu).
 
Kult osobnosti dále existoval například v režimech [[Saddám Husajn|Saddáma Husajna]] v Iráku, [[Nicolae Ceaușescu|Nicolae Ceausesca]] v Rumunsku, [[Enver Hodža|Envera HodžyHodži]] v Albánii, či [[Idi Amin|Idiho Amina]] v Ugandě.
 
== Související články ==
Neregistrovaný uživatel