Ší'itský islám: Porovnání verzí

'''Ší'itský islám''', též '''ší'a''' (z [[Arabština|arabského]] شيعة, zkrácenina z ''Ší'at Alí'' شيعة علي neboli ''Strana Alího'' či ''Přívrženci Alího''), je jedním ze dvou hlavních proudů [[islám]]u (druhým je [[sunnité|sunna]]). Stoupenci ší'iy se označují jako '''ší'ité'''. V rámci [[islámský svět|islámského světa]] tvoří menšinu, majoritní skupiny ší'itů se nacházejí v [[Írán]]u, [[Ázerbajdžán]]u, [[Bahrajn]]u a [[Irák]]u.

 

 

== Rozšíření ==

Počet stoupenců ší'itského islámu je odhadován na 10–15 % z celkové [[muslim]]ské populace, což čítá okolo 130–190 milionů muslimů.<ref name="Revival">{{Citace elektronické monografie

| příjmení = Nasr

| strany = 634

}} Dále jen Mendel (2003).</ref> Dalším, v pořadí čtvrtým chalífou se sice stal Alí, ale jeho postavení bylo především formální.<ref name="Matúš"/> Nárok na vedení obce si dělal i rod Umajjovců, hlavním oponentem Alího se stal místodržitel Sýrie [[Mu‘ávija I.|Mu'ávija]]. Alí dal vzniknout armádě, která měla všechny vzbouřence porazit. Když se jeho vojsko střetlo v roce 657 s armádou Mu'áviji v [[bitva u Siffínu|bitvě u Siffínu]], k boji nedošlo. Na popud Mu'áviji se Alí totiž rozhodl, že výsledek boje se má rozhodnout nikoli silou, ale pomocí argumentů obou stran. Část Alího vojska s tímto nesouhlasila, odešla a dala vzniknout vůbec první islámské sektě [[cháridža]]. Argumentační sezení následně nezvolilo ani Mu'áviju ani Alího.<ref name="Matúš"/> Napjatá situace v muslimské obci byla vyhrocena v roce 661, kdy byl Alí zavražděn příslušníkem cháridžy Abd ar-Rahmánem Ibn Muldžimem u mešity v [[Kúfa|Kúfě]].<ref>Mendel (2003), s. 514.</ref> Dnešní ší'itská tradice však klade místo jeho úmrtí do [[Nadžaf]]u.

=== Chalífové ===

Po smrti Alího byli jeho stoupenci v Kúfě přesvědčeni, že jej může nahradit jen příslušník [[ahl al-bajt|Muhammadova rodu]].<ref>The Encyclopaedia of Islam (vol. IX). Leiden: Brill 1997, s. 420-421.</ref> V úvahu připadli zejména Alího synové [[Hasan ibn Alí|Hasan]] a [[Husajn ibn Alí|Husajn]].Hasan uzavřel s Muavijou ůmluvu, že po Muavijově smrti nepřejde chalifát na jeho syna. Po Mu'ávijově smrti se však stal chalífou opět jeho syn [[Jazíd]], který byl známý svým hříšným životem. Kúfští ší'ité však začali al-Husajnovi posílat dopisy do Medíny, ve kterých mu vyjádřili svou podporu v případě, že by se vedení obce ujal.<ref>The Encyclopaedia of Islam (vol. IX). Leiden: Brill 1997, s. 421.</ref> Husajn se proto i se svou rodinou vydal na cestu do Kúfy, kam však již nedorazil. Na cestě jej napadli Jazídem vyslaní vojáci, kteří po krátkém boji zabili Husajna, celou jeho rodinu i jejich nepočetný vojenský doprovod.<ref>Mendel (2003), s. 554.</ref> Tento den se nazývá [[ašúrá]] a dodnes si jej ší'ité připomínají coby den mučednické smrti Husajna a jeho rodiny.Ženy a děti, které přežily spolu se synem Husaina -Alím ibn Husainem, který pro nemoc nemohl bojovat, byli vlečeni krutým způsobem před Jazídův soud.Jazídovi vojáci strhli ženám závoje a nechali shořet stany. Historie zaznamenala nezapomenutelný proslov dcery Alího ibn Taliba - Zaynab. Podle historie Husainova mise odmítnutí tyranského chalífy Jazida a následný projev dcery Alího ibn Taliba Zaynab u soudu Jazída, způsobila znovuzrození islámu Husainova dědečka proroka Muhammada. Muslimové se již totiž kvůli tyranským vládcům jako byl Muavija či jeho syn Jazíd,opět propadali do temnot doby nevědomosti.