Starogotlandština: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m r2.5.2) (robot odebral: nn:Gutamål
m typo
Řádek 1:
'''Starogotlandština''' (švédsky ''forngutniska'') byla jedním z [[dialekt]]ů [[stará severština|staré severštiny]], jímž se mluvilo na [[ostrov]]ě [[Gotland]]. Vykazuje jisté odlišnosti od starovýchodoseverských dialektů staré [[švédština|švédštiny]] a staré [[dánština|dánštiny]], a proto byla řazena do samostatné jazykové větve. Místní gotlandský dialekt je v současné době odvozován od starogotlandštiny, nemalou měrou však do vývoje zasáhla také švédština. Moderní [[gotlandština]] zahrnuje mnoho variant.
 
Základ ''Gut'' je identický s ''Goth'' (Gót), a proto je obvyklé naznačovat podobnosti mezi gotlandštinou a [[gótština|gótštinou]]. Asi nejznámějším příkladem podobnosti obou jazyků slouží označení pro dospělou i mladou ovci jako ''jehně''. Podobné jazykové úkazy vedly vědce jako jsou [[Elias Wessén]] nebo [[Dietrich Hofmann]] k doměnkámdomněnkám o výrazné blízkosti obou zmíněných jazyků.
 
Staronorská dvojhláska ''au'' (např. ve slově ''auga'' – oko) zůstává ve starogotlandštině i starozápadoseverštině, zatímco ve staré švédštině, s výjimkou okrajových dialektů, se mění na ''ố'' (např. dlouhé ô = ǫ, ''ốga''). Stejně tak dvojhláska ''ai'' (např. ve slově ''bain'' - kost) ve starogotlandštině, mění svůj tvar ve starozápadoseverštině na ''ei'' (''bein'') a ve staré švédštině se z dvojhlásky stává ''é'' (''bén''). Podobně starozápadoseverština disponovala dvojhláskou ''ey'', která měla svůj odraz ve starovýchodoseverštině jako ''ǿ'' a ve starogotlandštině jako ''oy''.