Starověká řecká keramika: Porovnání verzí

'''Starověká řecká keramika''', hrnčířské výrobky řeckých obcí mezi 7. a 3. stoletím př. n. l., má významné místo nejen v dějinách [[keramika|keramiky]], ale i výtvarného umění vůbec. V té době dosáhlo hrnčířské umění v [[Attika|Atice]] i v jiných částech Řecka a v jejich koloniích velmi vysoké úrovně, technické i umělecké. Vyrábělo se v manufakturách v poměrně velkém množství a vyváželo do celého [[Středomoří]]. Zároveň zde vznikala významná umělecká díla, někdy i podepsaná slavnými umělci. Sbírky starověké řecké keramiky lze najít ve velkých muzejíchmuzeích a galeriích v Evropě, v USA, v Japonsku i jinde. V České republice má významnou sbírku starověké keramiky [[Národní galerie]] a vystavuje ji v [[Palác Kinských|paláci Kinských]] na Staroměstském náměstí.

Hrnčířská výroba pálených nádob z hínyhlíny je jedna z nejstarších technik a užívá se nejméně 12 tisíc let v Číně, v Japonsku i na Blízkém Východě, odkud se do Řecka také dovážela. Vykopaná jemná [[jíl]]ovitá hlína se nejprve plaví, aby se zbavila kménkůkaménků a nečistot. Pak se tvarovala buď v ruce, později vinutím z dlouhého pásku a zhruba od poloviny 3. tisíciletí př. n. l. se tvarovala na [[hrnčířský kruh|kruhu]]. Části nádoby se mohly tvarovat odděleně a spojovat řídkou hlínou, kterou se hotová nádoba nakonec také potřela. Pálení vysušené nádoby probíhalo ve třech fázích: v první za přístupu vzduchu a při teplotě kolem 800 C celá zčervenala. Ve druhé fázi se přívod vzduchu uzavřel a teplota zvýšila asi na 950 C, čímž zčernala. Ve třetí fázi se opět otevřel přívod vzduchu, takže nenatřené plochy zčervenaly (černý [[magnetit]] opět oxydovaloxidoval na červený [[hematit]]), kdežto natřené zůstaly černé.