Verze z 11. 4. 2012, 09:26 editovat JAnDbot (diskuse \| příspěvky) Roboti 1 716 378 editací m napřímení redirectu šablony (data od Dannyho B.); kosmetické úpravy ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 1. 5. 2012, 00:51 editovat zrušit editaci Pavel Harvey (diskuse \| příspěvky) 688 editací m opravy odkazů, typo úpravy Přejít na další porovnání →
Řádek 126: == Ruské tažení (1812) == {{Podrobně\|Napoleonovo ruské tažení}} [[Soubor:Peaceatallcosts.JPG\|thumb\|[[Napoleon Bonaparte\|Napoleon]] a [[Alexandre Jacques Bernard Law de Lauriston\|~~Maršál~~maršál Lauriston]] — ''Mír za každou cenu!'']] V poslední den roku [[1810]] [[Rusko]] otevřelo své přístavy a brzy uvalilo clo na francouzské zboží. Uvolnilo tím kontinentální blokádu a [[Francie]] v tom viděla nepřátelský akt. Výrazně se tím zhoršily vztahy obou zemí, kde začaly válečné přípravy. [[24. červen\|24. června]] [[1812]] [[Napoleon Bonaparte\|Napoleon]] 600 tisíci muži, z nichž asi jen polovina byli Francouzi, přešel Němen. Rusové proti nim mohli postavit zatím jen 220 tisíc mužů, proto začali ustupovat podle plánu velitele 1. armády [[Michail Bogdanovič Barclay de Tolly\|Barclaye de Tollyho]]. Řádek 141: Po bitvě se Napoleonův generál Vandamme vydal pronásledovat ustupující českou armádu do Čech, ale v [[Bitva u Chlumce (1813)\|bitvě u Chlumce]] 29. a 30. srpna byl jeho sbor zničen a on zajat. Mezitím byl maršál Ney poražen pruským generálem Friedrich Wilhelmem von Bülow v bitvě u Dennewitz 6. září 1813 při tažení na [[Berlín]]. [[Napoleon Bonaparte\|Napoleon]] se poté stáhl k Lipsku, kde byla ve dnech 16. až 19. října [[1813]] svedena [[bitva u Lipska]], jenž byla největší bitvou napoleonských válek a skončila pro Francouze katastrofou. [[Soubor:Russparis.jpg\|thumb\|left\|''Ruská armáda v Paříži roku 1814'']] Po bitvě u Lipska se zbytek Německa přidal ke spojencům a Napoleon se stahoval k [[Rýn]]u. Čtyři dny před [[Vánoce]]mi přešli spojenci [[Rýn]] a začátkem ledna [[1814]] vstoupili do [[Francie]]. Za ústupových bojů [[Napoleon Bonaparte\|Napoleon]] několikrát spojence porazil a donutil je, aby se stáhli zpět, ale zastavit jejich postup nedokázal. Na východě Francie byl poražen generál Augereau a spojenci dobyli [[Lyon]]. Angličané přešli [[Pyreneje]] a dobyli [[Bordeaux]]. 9. a 10. března byl [[Napoleon Bonaparte\|Napoleon]] Blücherem [[Bitva u Laonu\|poražen u Laonu]], což mu nakonec oplatil u [[Remeš]]e, což byl ale jeho poslední úspěch. [[30. březen\|30. března]] spojenci vyhráli [[Bitva o Paříž\|bitvu o Paříž]], která další den kapitulovala. [[Napoleon Bonaparte]] byl zrovna v zámku Fointaneblau, když se o kapitulaci hlavního města dozvěděl. Poté nemohl pokračovat ve válce. Na nátlak svých generálů se [[11. duben\|11. dubna]] vzdal a byl poslán s tisícem gardistů na ostrov [[Elba]]. Na francouzský trůn se vrátili Bourboni a novým králem se stal [[Ludvík XVIII.]]. [[1. říjen\|1. října]] byl zahájen [[Vídeňský kongres]], jež měl přerozdělit Evropu mezi vítězné velmoci. == Britsko-americká válka (1812-1815) == Řádek 154: [[Kielská smlouva\|Kielským mírem]] podepsaným [[14. leden\|14. ledna]] [[1814]] dostalo [[Švédsko]] od [[Dánsko\|Dánska]] [[Norsko]], ale to brzy vyhlásilo nezávislost a [[17. květen\|17. května]] v Eidsvollu přijalo vlastní ústavu. Norským králem byl zvolen dánský princ (později král) [[Kristián VIII.\|Kristián Frederik]]. Tím se Norsko dostalo do konfliktu s protinapoleonskou koalicí a hlavně se [[Švédsko\|Švédskem]]. [[Kristián VIII.\|Kristián Frederik]] se pokusil přesvědčit [[Spojené království\|Velkou Británii]], aby podpořila nezávislost Norska. Ta mu nabídla, aby odstoupil a Británie bude požadovat pro Norsko ústavu a maximální autonomii. Mezitím se bývalý napoleonský [[Maršál ~~francie~~Francie\|maršál]] [[Bernadotte]], nyní švédský korunní princ, vrátil do [[Švédsko\|Švédska]]. 26. července Švédové napadli norskou loď Hvaler a další den zahájili s armádou, která čítala 45 523 mužů útok na norské území. Norové proti nim nasadili jen 30 000 mužů. Švédové byli navíc lépe vyzbrojeni, měli vojenské zkušenosti a velel jim zkušený a schopný velitel. Hlavní útok začal na hranici u [[Halden]]u. [[4. srpen\|4. srpna]] dobyli Švédové pevnost [[Frederiksten]]. Norové ustoupili na pravý břeh řeky [[Glomma\|Glommy]]. Norové přesto zahájil několik ofenziv, které nakonec přinutily [[Karel XIV.\|Bernadotta]] ke kompromisu. Válka skončila [[14. srpen\|14. srpna]] konvencí uzavřenou ve městě [[Moss]], kde Norové souhlasili se vznikem personální unie. Obě země si zachovaly vlastní parlament. [[Kristián VIII.\|Kristián Frederik]] abdikoval v říjnu [[1814]] a norský parlament Storting [[4. listopad]]u [[1814]] zvolil za krále [[Karel XIII.\|Karla XIII.]], panovníka Švédska. Řádek 167: Velkou císařovou nevýhodu byla nepřítomnost jeho dlouholetého náčelníka štábu, knížete Berthiera, kterého sám Napoleon nazýval "bratrem ve zbrani". Náčelníkem štábu francouzské severní armády - Armeé du Nord se stal maršál Soult, který však ve štábní práci nedosahoval kvalit svého předchůdce. [[15. červen\|15. června]] přešel Sambru. V Belgii byly dvě spojenecké armády - pruská, vedená pruským polním ~~Maršálem~~maršálem Blücherem, a anglo-batavská, vedená britským polním maršálem lordem [[Arthur Wellesley\|Wellingtonem]], jež měly nad ním dvojnásobnou početní převahu. Napoleon jim chtěl zabránit v tom, aby se spojily. [[16. červen\|16. června]] u Ligny porazil Blüchera, ale nepodařilo se mu zničit jeho vojska. Současně maršál Ney v Bitvě u Quatre Brass porazil a přinutil k ústupu část spojenecké anglo-batavské armády. Napoleon po bitvě u Ligny vyslal sbor ~~Maršála~~maršála Grouchyho o síle 30 tisíc mužů, aby pronásledovali podle jeho soudu poraženou pruskou armádu. Blücher dokázal obratným manévrováním tento sbor obejít a nakonec rozhodným způsobem zasáhnout do konečné fáze bitvy u Waterloo. Napoleon čekal kvůli podmáčené půdě se zahájením útoku na spojenecké pozice rozmístěné kolem na cestě procházející přes Mont St Jeann a směřující na Brusel od půlnoci 18. června až do ranních hodin. Boj začal v 9:30. Spojenecké obraně se dařilo odvracet francouzské útoky až do odpoledních hodin až do okamžiku, kdy se zdálo že se francouzským jednotkám podaří prorazit. Příchozím pruským silám se po velkém boji s francouzskou mladou gardou podařilo prorazit francouzské pravé křídlo. Následný spojenecký protiútok obrátil na ústup i zbytek francouzské armády.

Napoleonské války: Porovnání verzí