|
== Historie ==
Kdysi byla při výzkumu omezena hlavně na otisky a součásti zkřemenělé, resp. proniknuté jinými [[minerminerál]]ályy ([[vápenec]], [[pyrit]] a pod.), později přistupuje též k výzkumu zuhelnatělých částí rostlinného těla, které vhodnými [[oxidační činidlo|oxidačními činidly]] ( H<sub>2</sub>O<sub>2</sub>, [[Schultzeho reagens]], t. j. roztok KClO<sub>3</sub> v koncentrované HNO<sub>3</sub>, [[javelský louh]] a j.) lze [[macerace|macerovat]] a učinit je více méněvíceméně průsvitnými. Uvolnění rostlinných partikulí z [[hornina|hornin]] se neděje zpravidla mechanicky, nebo spíše chemicky (pomocí [[Fluorovodík|HF]], případně, aby se uhlíkový materiál nerozpadl, používá se jako [[tmel]]u [[ester]]ů [[celulosy]]; tyto metody byly vypracovány botanickou školou prof. Sewarda v [[Cambridge|Cambridgi]], pro speciální případy obzvláště rezistentních materiálů propracoval tyto metody prof. Halle ve [[Stockholm]]u). Také v oboru přesného zobrazování byly postupně učiňoványčiněny nové objevy: [[fotografie]] otisků pomocí slabého ultrafialového světla bylo používáno hlavně vlivem prací P. Bertranda (Lille), infračervené větlo se snažil využít J. Wolton (žák Sewardův). Výsledky, k jakým tato zlepšená metodika vedla, jsou často obdivuhodné, nelze je v krátkosti všechny uvést.
Byly tak objeveny některé pozoruhodné nové rostlinné skupiny, u známých pak řada [[morfologie|morfologických]] a [[anatomie|anatomických]] detailů (např. stavba těla tzv. [[oenotropní kapradina|oenopteridních kapradin]] z konce [[paleozoit]]u nebo anatomická textura [[kutikula|kutikul]] u četných mesozoických [[gymnosperm]]ů a [[angiosperm]]ů). V období staršího [[paleozoikum|paleozoika]] byl objeven celý nový velmi primitivní řád [[Psilophytales]], jehož zástupci nemají ještě tělo náležitě rozlišeno v [[list]]y a [[Lodyha|lodyhu]] a představují jen systémy větví buď úplně lysých (na příkladnapříklad ''[[Rhynia]]'', ''[[Hornea]]'', ''[[Pseudosporochnus]]''), nebo opatřených [[trichom]]y (na příkladnapříklad ''[[Asteroxylon]]''), a které tvořily hlavní díl [[vegetace]] ve spodním a středním [[devon (geologie)|devonu]]. V období [[permokarbon]]ském byly objeveny typy nejblíže příbuzné artikulátním [[Sphenophyll]]ům, které však nemají lodyhy článkované (''[[Noeggerathia]]'' v Evropě během permokarbonu a ''Tingia'' během permokarbonu ve [[východní asieAsie|východní Asii]]), prozkoumány [[samec|samčí]] [[fruktifikace]] některých neuropteridických a alethopteridických [[pteridosperm]]ů (''[[Goldenbergia]]'', ''[[Whitelessia]]'', ''[[Aulacotheca]]'', ''[[Dolerotheca]]''), byla stanovena skupina nových rostlin zvaných [[Corystospermaceae]] (na př. ''[[Umcomasia]]'', ''[[Spermatocodon]]'', ''[[Pilophorosperma]]'', náležející snad vesměs k otiskům listů zvaným ''[[Dicroidium]]'' a ''[[Thinnfeldia]]''), jejichž listy mají [[kapradina|kapradinovitý]] vzhled, ale vytvářejí [[semeno|semena]] a tato jsou dokonce uzavřena do jakýchsi kupulek, takže tvoří náběh k typům [[krytosemenné rostliny|krytosemenným]].
Z pozdějších období, tedy z [[křída|křídy]], [[třetihory|třetihor]] a [[čtvrtohory|čtvrtohor]] nebylo zaznamenáno tolik zásadních nových objevů, neboť rostlinstvo té doby se jevímá již stavboustavbu více méněvíceméně obdobnou rostlinám dnešním, šlo víceméně o popisování nových [[rod (biologie)|rod]]ů a [[druh]]ů a výzkumy [[paleografie|paleogeografické]]. Dříve si vědci napomáháli (obzvláště v usazeninách ze čtvrtohor) výzkumem [[pyl]]ových zrn ( jejich důležitost byla po prvépoprvé zhodnocena Postem ve výzkumu [[holocén|holocenních]] a [[pleistocén|pleistocénních]] rašelin.
=== Novověká paleobotanika ===
|
