Sarmati: Porovnání verzí

 

== Sarmatské kmeny ==

Mezi sarmatské kmeny náležely něž [[Jazygové]], [[Roxolani]], Syrakové, Aorsové, [[Alani]] a snad i Antové, u nichž se předpokládá smíšený sarmatsko-[[Slované|slovanský]] původ. Nejstarší Sarmati sídlili v [[6. století př. n. l.]] v povodí dolní [[Volha|Volhy]]. Vedli kočovný nebo usedlý život na pomezí mezi [[Moldávie|Moldávií]], [[Ukrajina|Ukrajinou]], [[Polsko|Polskem]] a pobřežím [[Černé moře|Černého moře]]. Postupně se šířili na východ do oblasti [[Aralské jezero|Aralského jezera]], přes [[Kazachstán]] až k [[Altaj (pohoří)|Altaji]] na jižní [[Sibiř]]í a na jih k severním svahům [[Kavkaz]]u. Stopy po jejich pobytu byly odhaleny zejména u přítoků [[Dněstr]]u, [[Dněpr]]u, delt [[Amudarja|Amudarji]] i [[Syrdarja|Syrdarji]], v povodí Volhy, [[Samara|Samary]] a na [[Ural]]u. Stopy po většině sarmatských kmenů mizí v prvních staletích našeho letopočtu. Nejdéle přežili Alani, kteří se zapojili do [[Stěhování národů]]. Tehdy pod tlakem [[Hunové|Hunů]] opustili povodí Donu a Volhy, spojili se s [[Germáni|germánskými]] [[Vandalové|Vandaly]] a [[Svébové|Svéby]] a putovali na západ. Postupně pronikli až na [[Pyrenejský poloostrov]] a do severní Afriky. Část Alanů odešla na jih, do oblasti řeky [[Kubáň|Kubáně]] a na severní Kavkaz, kde vytvořili raně středověké království. Ve 12. století bylo jejich území připojeno ke [[Gruzie|Gruzii]]. Jejich potomci zde však žijí dodnes jako [[Oseti]], [[Karačajci]] a [[Balkarové]].

 

 

== Válečnictví ==

Sarmatští válečníci bojovali většinou jako tzv. ''katafrakti'' neboli clibanarii, tedy těžká jízda, vyzbrojená kopími a dlouhými meči. Jezdci používali nejčastěji destičkovou, koženou nebo kroužkovou zbroj a žebrové přílby. Podle [[Pausaniás|Pausania]] vyráběli destičkovou zbroj z koňských kopyt. Na rozdíl od těžké jízdy jiných tehdejších vojsk (Peršané, Číňané, Římané aj.) nepoužívali ochrannou zbroj pro koně. Lehká jízda nebyla vybavená ochrannou zbrojí, používala luky, vrhací oštěpy a lasa, jimiž strhávali z koní nepřátelské jezdce. Pěchotu Sarmati patrně vůbec nepoužívali.

 

== Náboženství ==

o náboženství Sarmatů dodnes není mnoho známo. [[Římané|Římský]] historik [[Ammianus Marcellinus]] psal o uctívání boha války v podobě meče, zabodnutého do hromady klestí (totéž uvádí o několik staletí dříve [[Hérodotos]] u [[Skythové|Skythů]]). Sarmatské umění často zobrazuje tvory podobné [[gryf]]ům nebo ptáku [[Símurgh |Símurgh]]ovi z [[Peršané|perské]] mytologie, je proto pravděpodobné, že v jejich mytologii hráli důležitou roli. Písemné památky se dochovaly pouze u Alanů a to až z pozdního období, kdy byly tradiční představy silně promísené křesťanstvím. Jedním z nejdůležitějších bohů byl tehdy ''Uastyrdží'', ztotožněný se [[Svatý Jiří|sv. Jiřím]] a ''Uacilla'', ztotožněný se [[Svatý Basil|sv. Basilem]]. Vládce podzsvětí ''Barastyr'' byl ztotožněn s Ďáblem. Mezi další mytologické bytosti Alanů patřili jednoocí [[Obr|obři]] ''Uajugové'', podobní antickým [[Kyklop|Kyklopům]] nebo podzemní skřeti ''Kadziové'' s chodidly obrácenými dozadu.

 

== Související články ==