Reformace: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m napřímení odkazu
m linky, styl, přivl, zájmeno je vhodnější, slovesa do minulého času, trpný rod je lepší
Řádek 2:
 
== Příčina ==
[[Teologie|Teologickou]] příčinou reformace byl rozpor mezi [[bibleBible|biblíBiblí]] a tehdejší církevní praxí. [[Papež]]ství ignorovalo nebo potlačovalo kritiky poměrů. Sporná byla otázka [[odpustek|odpustků]], kterou jejich kritici označovali za kupčení se [[spása|spásou]]. Nákladná správa majetku církve měla svůj odraz v zavádění stále nových církevních [[Poplatek|poplatků]], což se setkávalo s odporem. Někteří reformátoři šli tak daleko, že obviňovali preláty[[prelát]]y z prodeje církevních úřadů (simonie).
 
== Směry reformace ==
Podle center reformace se hovoří o '''německé reformaci''', v čele s reformátorem [[Martin Luther|Martinem Lutherem]] ([[Wittenberg]]), která byla základem pozdější [[luteránství|lutherské církve]], a '''švýcarské reformaci''' pod vedením [[Ulrich Zwingli|Ulricha Zwingliho]] ([[Curych]]) a [[Jan Kalvín|Jana Kalvína]] ([[Ženeva]]), která vedla k založení [[reformovaná církev|reformované církve]].
 
Společným jmenovatelem [[evangelickáEvangelická církev|evangelických církví]] lutherských i reformovaných jsou ''3 sola'' ([[latinaLatina|latinsky]] ''pouze'') ''„pouze milost, pouze víra , pouze Písmo“'' [[Martin Luther|Martina Luthera]], s rozdílnou mírou jejich důsledků v praxi. Věroučné rozdíly se vyskytují např. v otázce [[Večeře Páně|Svaté večeře]] a učení o [[predestinace|predestinaci]], přesto jsou si evangelíci myšlenkově blízcí.
 
== Průběh ==
Řádek 14:
 
=== Anglická reformace ===
Jako první vyjádřil reformační myšlenky Angličan [[John Wycliffe]], (1320/1330 - 1384). Vystupoval proti moci církve, proti [[Odpustky|odpustkům]], ve svých postojích důsledně vycházel z Bible. Zdůrazňuje, že hlavní křesťanskou autoritou nejsou církevní hodnostáři, ale bible, a odmítá hospodářskou a vůbec světskou moc církve, přemíru a pompéznost obřadů[[obřad]]ů apod.
 
=== Německá reformace ===
Za počátek reformačního procesu je považován [[31. říjen]] [[1517]], kdy [[Martin Luther]] uveřejňujeuveřejnil svých 95 tezí. Jeho cílem bylo vyvolat akademickou diskuzi, jeho myšlenky se však velmi rychle roznesly a vzbudily obrovskou pozornost. Řím označujeoznačil tyto teze za kacířské a vyzvevyzval Luthera k jejich odvolání. Jeho spisy sebyly pálípáleny, Luther reagujereagoval spálením [[papežskáPapežská bula|papežské buly]] a vydáním dalších spisů, ve kterých odmítáodmítal autoritu [[papež]]e a [[koncil]]ů a žádážádal církevní reformy. V roce [[1521]], po uvalení církevní [[klatba|klatby]], následujenásledovalo předvolání před [[říšský sněm]] ve [[Worms]]u, na kterém Luther odmítneodmítl své učení odvolat, pokud nebude přesvědčen svědectvím [[Bible|Písma]]. Císař [[Karel V.]] vydávávydal ''[[Wormský edikt]]'', který zůstal v platnosti během celého životareformátorova reformátoraživota. Jeho obsahem je říšská [[klatba]] proti Lutherovi a zákaz jeho učení. Luther se uchyluje na hrad [[Wartburg]].
 
Pod vlivem Lutherových spisů a jeho vystoupení ve Wormsu propukají od podzimu [[1521]] prakticky v celém Německu náboženské nepokoje, zprvu s centrem ve [[Wittenberg]]u. Nové učení se rychle šíří, i pod vlivem Lutherova překladu Bible, která byla do té doby veřejnosti prakticky nedostupná. Němci přecházejí houfně na novou víru, mniši a jeptišky opouštějí kláštery. Proti radikálním projevům reformace ([[obrazoborectví]] a selským nepokojům) reformátor ostře vystupuje.