Maďarské povstání: Porovnání verzí

'''Maďarské povstání''', nebo také '''Maďarská revoluce''', bylo celonárodním povstáním proti stalinistické diktatuře a sovětské okupaci [[Maďarská lidová republika|Maďarské lidové republiky]] od [[23. říjen|23. října]] do [[10. listopad|10. listopadu]]u [[1956]].

Povstání vypuklo [[23. říjen|23. října]], kdy poklidná demonstrace solidarity s [[Polsko|Polskem]] přerostla ve spontánní výbuch odporu obyvatelstva proti komunistickému ([[Stalinismus|stalinskému]]) režimu. Ve večerních hodinách padly u budovy rozhlasu první výstřely. Od druhé hodiny ranní následujícího dne vyrazila sovětská vojska do budapešťských ulic. Došlo k prvním bojům mezi maďarskými povstalci a sovětskými okupanty. [[25. říjen|25. října]] proběhla před budovou parlamentu obrovská demonstrace za odstoupení [[Ernő Gerő]]a. Příslušníci tajné policie [[ÁVH]] ukrytí na střechách začali střílet do bezbranného davu. [[Imre Nagy]] později představil novou vládu, v níž figurovali i někteří bývalí vůdcové pravicové [[FKgP]] jako [[Zoltán Tildy]] a [[Béla Kovács]]. O den později [[28. říjen|28. října]] uznal povstání za národně demokratické hnutí. [[30. říjen|30. října]] se sovětské jednotky začaly stahovat z hlavního města, zároveň se však sovětské velení tajně připravovalo na další ozbrojený útok. [[31. říjen|31. října]] vedení Sovětského svazu rozhodlo o potlačení revoluce vojenskou cestou. Když byl [[Imre Nagy]] informován o aktivizaci sovětských jednotek naléhal na OSN a [[1. listopad|1. listopadu]]u vyhlásil neutralitu Maďarska a vystoupení z [[Varšavská smlouva|Varšavské smlouvy]]. Za rozbřesku [[4. listopad|4. listopadu]]u začala ofenzíva proti hlavnímu městu. Zuřivé boje povstalců pokračovaly v Budapešti i v dalších městech asi týden. [[János Kádár]] přijel [[7. listopad|7. listopadu]]u, v čele své promoskevské vlády, na sovětských tancích do Budapešti. Houževnaté boje Maďarů trvaly až do [[10. listopad|10.]] či [[11. listopad|11. listopadu]]u.

Na zasedání sovětských vůdců dne [[31. říjen|31. října]] došlo k zásadnímu rozhodnutí. Kdy bylo rozhodnuto o potlačení revoluce (podle Sovětů „[[kontrarevoluce]]“) za pomocí armády. Maršál [[Georgij Konstantinovič Žukov]] (známý již z druhé světové války svou bezohledností, co se týče ztrát na životech) dostal volnou ruku k vypracování plánu pro [[Operace Vichr|operaci Vichr]], někdy také nazývána [[operace Smršť]], která byla definitivně schválena [[2. listopad|2. listopadu]]u.<ref name="SDS" /><ref name="studenavalka">{{Citace elektronického periodika

Když byl [[Imre Nagy]] informován o aktivizaci sovětských jednotek, naléhal na [[Organizace spojených národů|OSN]], aby se začala zabývat "''maďarskou otázkou''". Dne [[1. listopad|1. listopadu]]u vyhlásil neutralitu Maďarska (podle rakouského vzoru) a vystoupení z [[Varšavská smlouva|Varšavské smlouvy]].<ref name="Kontler" /><ref name="1956-17">{{Citace elektronického periodika

Za rozbřesku [[4. listopad|4. listopadu]]u začala ofenzíva proti hlavnímu městu. Maďarská armáda sice odpor nekladla, ale zuřivé boje povstalců pokračovaly v [[Budapešť|Budapešti]] i v dalších městech asi týden.

[[János Kádár]] přijel [[7. listopad|7. listopadu]]u, v čele své promoskevské revoluční dělnicko-rolnické vlády, na sovětských tancích do Budapešti.

Houževnaté boje Maďarů trvaly až do [[10. listopad|10.]] či [[11. listopad|11. listopadu]]u,<ref name="Kontler" /> místy až do [[15. listopad|15. listopadu]]u.<ref name="1956-17" /> Krátce na to začaly vlny zatýkání.

Dne [[22. listopad|22. listopadu]]u byl za pomocí lsti [[Imre Nagy]], který pobýval na jugoslávském velvyslanectví, vylákán ven a okamžitě zatčen sovětskými policejními orgány vedenými osobně [[Ivan Alexandrovič Serov|Ivanem A. Serovem]], tehdejším šéfem [[KGB]], a ihned přepraven do [[Rumunská socialistická republika|Rumunské lidové republiky]], odkud byl následně vrácen zpět do [[MLR]].<ref>[http://www.totalita.cz/vysvetlivky/o_nagyi.php Totalita.cz - Imre NAGY]</ref><ref name="Kontler2" />

Doba dalšího politického „tání“ nastala v [[MLR]] až ve druhé polovině 80. let. Od roku [[1988]] uvnitř samotné [[MSZMP]] sílily reformní tendence. Na jarním sjezdu strany překvapivě posílila moc reformistů, kteří požadovali odchod Kádára. Ten byl [[22. květen|22. května]] 1988 odvolán z funkce Generálního tajemníka [[MSZMP]] a nahrazen [[Károly Grósz]]em. Dne [[24. listopad|24. listopadu]]u se novým premiérem stal [[Miklós Németh]]. V lednu [[1989]] došlo k rozhodnutí ústředního výboru MSZMP, inspirované [[Imre Pozsgay]]m, které potvrdilo, že Maďarské povstání v roce [[1956]] nebylo kontrarevolucí, nýbrž lidovým povstáním.

* Johanna Granville, (První Domino) [http://books.google.com/books?id=RkaWTipqnecC&printsec=frontcover&dq=%22johanna+granville%22&lr=&as_drrb_is=q&as_minm_is=0&as_miny_is=&as_maxm_is=0&as_maxy_is=&as_brr=0&as_pt=ALLTYPES ''The First Domino: International Decision Making During the Hungarian Crisis of 1956''], Texas A & M University Press, 2004. ISBN 15854429841-58544-298-4.