Válka biskupů: Porovnání verzí

| Střetnutí= Válka biskupů

| image = [[Soubor:King Charles I (van Dyck).jpg|200px|Karel I. Stuart]]

'''Válka biskupů''' označuje dvě válečná střetnutí mezi [[Karel I. Stuart|Karlem I.]] a [[Skotsko|skotskými]] covenantery v letech [[1639]] a [[1640]], které byly předzvěstí následné [[Anglická občanská válka|anglické občanské války]].

 

 

Skotská reformace roku [[1591]] položila základy změn skotské církve. Situace v následujících letech ale dospěla do stavu, kdy existovaly dvě skupiny – presbyteriáni (upřednostňující správu církve staršími a děkany) a episkopalisté (preferující vládu [[biskup]]ů). První skupina byla představována radikálními ministry, zatímco druhá skupina obsahovala zastánce panovníka. [[Jakub I. Stuart|Jakub I.]] na počátku [[17. století]] zahájil jmenování jednotlivých biskupů.

Krize vyvrcholila roku [[1637]] kdy se Karel I. rozhodl zavést anglikánskou Knihu obecných modliteb jako základní dokument pro skotskou církev a to bez jakékoli konzultace a přes odpor rady starších biskupů. V únoru [[1638]] vznikl národní covenant – dokument odmítající Karlovy reformy (zastánci tohoto názoru se nazývali covenanteři). V listopadu téhož roku se konalo v [[Glasgow]] valné shromáždění skotské církve a to odvolalo všechny biskupy. Karel požadoval odvolání tohoto rozhodnutí, což covenanteři odmítli.

 

 

Pro Karla byla válka se Skotskem riskantní. Vládl bez parlamentu téměř dvanáct let a nemohl si tak nechat schválit financování válečného tažení. Snažil se proto vytvořit koalici proti covenantu z místní opozice v Skotsku a vyžádal si podporu i z [[Irsko|Irska]]. Skotové tak měli být napadeni zevnitř i zvenku. Jeho strategie byla smělá, ale její uplatnění bylo amatérské.

Poté co Karel obdržel od Irů informaci o tom, že ho nepodpoří a od hraběte z Bristolu návrh, aby pro podporu války svolal parlament, rozhodl se přijmout návrh Skotů na jednání. Obě strany se dohodly na rozpuštění vojska, a ačkoli Karel odmítl akceptovat výsledky všeobecného církevního sněmu, přislíbil na [[20. srpen]] svolat nový sněm do [[Edinburgh]]u. Mírová dohoda byla uzavřena [[18. červen|18. června]].

 

 

Sněm v Edinburghu schválil závěry předchozího církevního sněmu z Glasgow. Jednání došlo i dál a odhalilo rozpory mezi covenantem a králem. Nebyl to už jenom zápas o církevní svobody, ale boj o moc. Episkopální systém byl zrušen a církevním hodnostářům bylo zakázáno působení ve státních úřadech. Jmenování biskupů bylo označeno v rozporu s božími zákony. Parlament, který se sešel nedlouho poté, tyto závěry potvrdil a ve Skotsku tak došlo k zrušení absolutní moci krále.

Pro Karla se jednalo o neakceptovatelnou situaci. Nemohl vládnout jako konstituční panovník v jednom království, zatímco v obou dalších jako absolutní monarcha. Pro Anglii byla tato situace vzorem, pro její rozvinutější právní systém. Pro Karla se svolání dalšího jednání anglického parlamentu stalo velmi nebezpečným.

 

 

Karel začal plánovat druhou invazi do Skotska. Z Irska povolal Wenwortha, kterého jmenoval hrabětem ze Staffordu a spolu s Williamem Laudem vytvořili hlavní mocenskou skupinu v královské radě. Karel měl k dispozici dopis Skotů pro [[Ludvík XIII.|Ludvíka XIII.]], v němž ho žádali, aby byl arbitrem jejich sporu s Karlem. To Karel považoval za důkaz jejich zrady. Když ale bylo svoláno jednání parlamentu v dubnu [[1640]] poslanci tomuto dopisu nevěnovali žádnou pozornost a soustředili se na kritiku Karlovy vnitrostátní politiky. Král nezískal podporu pro tažení do Skotska a parlament byl po třech týdnech rozpuštěn.

 

{{Překlad|en|Bishops’ Wars|277731284}}

[[Kategorie:Stuartovská Anglie]]

[[Kategorie:Dějiny Skotska]]