Kvido z Lusignanu: Porovnání verzí

V rozmezí let [[1174]] až [[1180]] Guy odešel do [[Jeruzalém]]a. Roku 1174 se Guyův bratr [[Amaury II. de Lusignan|Amaury II.]] oženil s dcerou [[Balduin z Ibelinu|Balduina z Ibelinu]] a otevřel si tak cestu do vznešených kruhů [[království jeruzalémské|jeruzalémského dvora]]. Amaury tím získal podporu krále [[Balduin IV. Jeruzalémský|Balduina IV.]], a jeho matky [[Anežka z Courtenay|Anežky z Courtenay]], [[Hrabství Jaffy a Askalonu|hraběnky z Jaffy a Askalonu]], provdané za [[Reginald ze Sidonu|Reginalda ze Sidonu]]. Díku tomu získal Amaury post vysokého královského komisaře pro [[Jaffa|Jaffu]], později pro území celého království. Později se objevily domněnky, že byl Anežčiným milencem, ale tyto dohady jsou sporné. Je pravděpodobnější, že Amauryho povýšení sledovalo jeho odstranění ze sféry politických zájmů [[Ibelin|rodu Ibelinů]], kteří byli spřízněni s [[Raimond III. z Tripolisu|Raimondem III.]], [[hrabství Tripolis|hrabětem z Tripolisu]], bratrancem krále [[Amaury I. Jeruzalémský|Amauryho I. Jeruzalémského]] a s dřívějším vysokým úředníkem království. Jisté však je, že Amauryho úspěch zvýšil Guyovu politickou a společenskou prestiž, kdykoliv se objevil.

V polovině [[13. století]] ''Old French Continuation'' [[Vilém z Tyru|Viléma z Tyru]] (někdy připisované [[Ernoul]]ovi) tvrdí, že Anežka doporučila svému synovi, aby se [[Sibyla Jeruzalémská|Sibyla]] vdala za Guye z Lusignanu. To svědčí o tom, že Amaury přivedl Guye do [[Jeruzalém]]a vyloženě s cílem jej oženit se Sibylou. Nicméně to je nepravděpodobné. Rychlost, s jakou byl [[svatba|sňatek]] uspořádán svědčí o tom, že Guy už musel být přítomen v [[Palestina|Palestině]], když se toto rozhodnutí o svatbě upeklo. Zdá se pravděpodobné, že malomocný král [[Balduin IV.]], který byl zřejmě méně ovlivnitelný, než jej historikové dříve vykreslovali, zvažoval mezinárodní důsledky: bylo důležité, aby se jeho sestra vdala za někoho, kdo je s to zajistit politickou a vojenskou pomoc pro [[království jeruzalémské]] zvenčí, než za nějakého zástupce zdejší [[šlechta|šlechty]]. Guy, příslučník starého a mocného francouzského šlechtického rodu a dříve rebelský vazal [[Richard Lví srdce|Richarda I.]] a [[Jindřich II. Plantagenet|Jindřicha II.]] nyní vzbudil zájem v zámoří.

[[Raimond III. z Tripolisu|Raimond III.]], [[hrabství Tripolis|hrabě z Tripolisu]] a [[Bohemund III. z Antiochie|Bohemund III.]], [[knížectví Antiochie|kníže z Antionchie]] se připravovali napadnout [[království jeruzalémské]] a přinutit tak [[Balduin IV.|Balduina IV.]] vdát [[Sibyla Jeruzalémská|Sibylu]] za [[Balduin z Ibelinu|Balduina z Ibelinu]], tchána Guyova bratra [[Amaury II de Lusignan|Amauryho II.]]. Guy a Sibyla byli spěšně oddáni na [[Velikonoce]] roku [[1180]], aby se zabránilo konfliktu s Raimondem a Bohemundem. Díky [[svatba|sňatku]] získal Guy titul [[hrabství Jaffy a Askalonu|hraběte z Jaffy a Askalonu]] a rychtáře [[Jeruzalém]]a. Se Sibylou měl Guy dvě dcery, Alix a Marii. Kromě toho měla Sibyla ještě jednoho syna z prvního manželství s [[William VII. z Montferratu|Williamem z Montferratu]]

Ctižádostivý Guy z Lusignanu přesvědčil [[Balduin IV.|Balduina IV.]], aby ho na počátku roku [[1182]] jmenoval regentem[[regent]]em království. Nicméně během příměří trvajícího již dva a půl roku vyprovokovali Guy z Lusignanu a [[Renaud de Chatillon|Renaud ze Chattilonu]] konflikt se [[Saladin]]em. Ale byla to Guyova vojenská váhavost, při obléhání [[Kerak]]u, která králi otevřela oči. Během let [[1183]] až [[1184]] se snažil manželství své sestry, ke které se choval stále laskavě, a Guye anulovat. [[Balduin IV.]] chtěl sobě loajálního švagra, namísto toho byl znechucený Guyovou unáhleností a neposlušností. Sibyla byla zatím držena v [[Askalon]]u a snad ne proti její vůli. Neúspěšný v přesvědčování vlastní sestry a zavírání dědice [[Balduin V. Jeruzalémský|Balduina V.]] pryč od Guye, král a ''Haute Cour'' (jeruzalémský sněm) pozměnili nástupnictví na trůn, upřednostněním Balduina V., Sibylina syna z prvního manželství před [[Sibyla Jeruzalémská|Sibylou]] a její mladší sestrou [[Isabela Jeruzalémská|Isabelou]] (kterou Balduin IV. i jeruzalémský sněm uznal za stejně nevhodnou nástupnictví jako Sibylu, ačkoliv jí úplně nevyřadili). Guy si zatím podržel svůj chabý profil až do doby, než se jeho žena stala v roce [[1186]] královnou [[Jeruzalém]]a.

Sibylina nevlastní sestra [[Isabela Jeruzalémská|Isabela]] a její manžel [[Humphrey IV. z Toronu]] byli [[Raimondem III.]] a [[rod Ibelinů|rodem Ibelinů]] prohlašováni za nástupce na trůn. Ačkoliv bylo manželství Sibyliných rodičů rozvedeno a [[Balduin IV.]] i [[Sibyla Jeruzalémská|Sibyla]] byli [[církev|církví]] prohlášeni jako legitimní, byla Isabela v očích mnohých zákonnou dědičkou. [[Humphrey IV. z Toronu|Humphrey]] se však neměl k tomu, prosazovat svou ženu na trůn. Místo toho přísahal lenní věrnost Sibyle a stal se jedním z Guyových nejbližších spojenců.

Vyčerpaní zajatci byli přeneseni do [[Saladin]]ova stanu, kde dostali pohár vody, jako výraz [[Saladin]]ovySaladinovy velkomyslnosti. V&nbsp;[[arabové|arabské]] [[tradice|tradici]] podělení se o&nbsp;vodu se zajatcem znamenalo darovat mu život.<ref name="bridge148">Bridge, str. 148.</ref> Guy však vodu podal vedle stojícímu Renaudovi, který se napil. Saladin přes tlumočníka králi řekl, že to byl on a nikoliv Saladin, kdo Renaudovi vodu podal. Renaud reagoval arogantně a rozzuřený Saladin mu osobně usekl hlavu. Guy de Lusignan, který gesto s nápojem nepochopil, padl na kolena v očekávání, že na řadě on.<ref name="bridge148"/> Saldin mu však pokynul, aby povstal a řekl:''„Není zvykem králů zabíjet se navzájem.“''<ref name="bridge148"/>

Guy byl uvězněn v [[Damašek|Damašku]], zatímco Sibyla společně s [[Balian z Ibelinu|Balianem z Ibelinu]] zůstala při [[obléhání Jeruzaléma (1187)|obraně Jeruzaléma]], který byl [[Saladin]]oviSaladinovi předán [[2. říjen|2. října]]. Sibyla psala [[Saladin]]oviSaladinovi a prosila ho o manželovo propuštění. Roku [[1188]] byl Guy skutečně ze zajetí propuštěn a znovu se setkal se svou ženou. Společně pak hledali útočiště v [[Tyros|Tyru]], jediném městě, které zůstalo v [[křesťanství|křesťanských]] rukou zásluhou obránce [[Konrád z Montferratu|Konráda z Montferratu]] (mladšího bratra [[Sibylla Jeruzalémská|Sibylina]] prvního muže [[William z Montferratu|Williama z Montferratu]])

Roku [[1191]] Guy opustil s malou flotilou [[AkkonAkko]] a odplul do [[Limassol]]u na [[Kypr]]u, aby hledal pomoc u [[Richard Lví srdce|Richarda I.]], svého někdejšího lenního pána v [[Poitou]]. Guy znovu přísahal svou věrnost Richardovi, tentokrát již jako králi [[Anglie]] a účastnil se jeho svatby s [[Berengarie Navarrská|Berengarií Navarrskou]]. Na [[Kypr]]u se zúčastnil také [[Richard Lví srdce|Richardovy]] kampaně proti zdejšímu [[Řecko|řeckému]] vládci [[Izák Komnenos (Kypr)|Izáku Komnenovi]]. Na oplátku po příjezdu do [[Akkonu]] [[Richard Lví srdce|Richard I. Lví srdce]] podpořil Guye v jeho sporu s [[Konrád z Montferratu|Konrádem]], kterého mezitím podpořili jeho příbuzní král [[Francie]] [[Filip II. August]] a [[Leopold V. Babenberský|Leopold V.]] [[vévoda]] [[Rakousko|rakouský]].

Guy de Lusignan zemřel roku [[1194]] bez legitimního potomka. Královskou korunu po něm proto převzal jeho bratr [[Amaury II. de Lusignan|Amaury]] z rukou [[císař]]e [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]] [[Jindřich VI. Štaufský|Jindřicha VI.]]. [[Rod Lusignanů]] vládl v [[Křížové výpravy|křižáckém]] [[KrálovstvíKyperské království|království Kyperském]] až do roku [[1474]]. Guy de Lusignan byl pohřben v [[Řád Templářů|templářském]] [[kostel]]e v [[Nikosie|Nikosei]]