Lokomotiva 705.9: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m doplněn souč. provoz
Bez shrnutí editace
Řádek 14:
přenos_výkonu=elektrický|
}}
V červnu 1948 byla objednána tehdy již v závodě ČKD Sokolovo dodávka šesti a později patnácti motorových lokomotiv řady T 47.0 s elektrickým přenosem výkonu. Jako základní komponenty byly vzhledem k požadovanému výkonu vybrány komponenty z motorového vozu M 262.0, tedy naftový motor 12V 170 DR a regulace s děleným buzením, tlapové trakční motory byly převzaty z tramvají. Jejich montáž probíhala ve dvou sériích
[[Lokomotiva TU 47.0]] byl typ vyrobený v roce 1954 lokomotivkou [[ČKD]] jako náhrada [[parní lokomotiva|parních lokomotiv]] na [[úzkokolejná železnice|úzkokolejných tratích]] v síti [[ČSD]]. Bylo jich dodáno celkem 21 kusů ve dvou sériích, další stejné lokomotivy byly vyrobeny (jako TU 3) na export do [[Sovětský svaz|SSSR]].
.
'''Lokomotivy první série 01 -06:''' Lokomotivy typu 760 Bo´Bo´ 350 k jsou určeny pro provoz na tratích s rozchodem 760 a 750 mm. Jejich provedení je skříňové se dvěmi stanovišti strojvedoucího. Skříň je uložena na dvou dvounápravových podvozcích s rozsochovým vedením dvojkolí, vypružené listovými pružnicemi. Trakční motory jsou v podvozku uloženy tlapově. Tlaková brzda Westinghouse s brzdovým válcem umístěným v podvozku působí jednostranně na obě dvojkolí. Prostorově je lokomotiva rozdělena na strojovnu, zavazadlový oddíl a dvě stanoviště strojvedoucího. Lokomotivní skříň je svařovaného provedení. K hlavním příčníkům jsou připevněny otočné čepy podvozků a uložení opěr s kluznicemi. Zavazadlový prostor a stanoviště strojvedoucího mají provedenou vnitřní výdřevu a podlahu dřevěnou. Ve strojovně je podlaha z žebrovaného plechu. Čela lokomotivy tvoří ve spodní části pluh. Ve strojovně je umístěn naftový motor 12V 170 DR spojený pružnou spojkou s trakčním generátorem. Naftový motor má při 1250 ot/min výkon 350 koní (257,4 kW), hydraulický regulátor má šest stupňů. Typ regulace je ČKD - dělené buzení. Startování motoru se provádí trakčním generátorem, který v té chvíli pracuje jako sériový stejnosměrný motor. Z obou konců tohoto soustrojí jsou vyvedeny náhony přes klínové řemeny k ventilátorům trakčních motorů. Ze strany od generátoru je napojeno dobíjecí dynamo a přes převodovku, ventilátor chlazení a kompresor. Ventilátor nasává vzduch přes žaluzie v bočnici a přes chladiče ho vyfukuje střechou. Pouze v pravé bočnici je obdélníkový otvor sání trakčního generátoru a dva otvory k sání chlazení pro trakční motory. Část střechy nad hlavním soustrojím je odnímatelná k umožnění vyjmutí z lokomotivy při hlavních opravách. Směrem k přednímu čelu sousedí se strojovnou zavazadlový oddíl. Vstup do oddílu je zvenku přes čtyřdílné skládací dveře tramvajového typu ovládané pneumaticky. Zavazadlový oddíl byl dále mimo běžné pomůcky vybaven stáložárnými kamny na uhlí napojenými na chladící okruh lokomotivy. Pomocí těchto kamen bylo možné temperovat chladící okruh motoru při studeném odstavení. Brzy po dodání byla tato kamna odstraněna a v provozu nebylo temperování využito. Celková hmotnost lokomotivy je 30 500 kg, maximální rychlost 40 km/hod a minimální poloměr oblouku je 70 metrů.
 
'''Lokomotivy druhé série 07 - 21:''' Lokomotivy druhé série odpovídají svým provedením dodávaným lokomotivám TU 3 pro Sovětský svaz. K významným změnám patří změněný převodový poměr na nápravě a tím zvýšená maximální rychlost na 50 km/hod, použití regulátoru s plynulým nastavováním jízdních stupňů, zvětšená tažná síla na 9 tun a váha na 32 000 kg. Na lokomotivách byly provedeny i další úpravy, které se promítly do vzhledu lokomotiv. Z podvozků byly odstraněny písečníky a přemístěny do představků, s plnícím otvorem pod levým oknem. Stanoviště jsou vybavena dveřmi na obou stranách lokomotivy. čtyřdílné skládací dveře do zavazadlového prostoru jsou nahrazeny dvojdílnými křídlovými dveřmi, žaluzie sání jsou přemístěny dovnitř strojovny a zvenku je sání překryto sítem. Sací otvory k chlazení trakčních motorů jsou změněny na kruhové a zakryty sítí. Lokomotivy první i druhé série byly natřeny dle prototypu T 47.001. V průběhu dalších let se na lokomotivách vyskytlo množství různě provedených nátěrů, od původních přes unifikované nátěry, zjednodušování pruhů, široké pruhy. Objevil se u nich i nátěr modrý. Dnes se postupně jejich nátěry přibližují zpět původnímu provedení.
 
Lokomotivy mají stejný dvanáctiválcový dieselový motor jako [[motorový vůz M 262.0]], jen je provozován na nižších otáčkách (1250) i výkonu. Jsou vybaveny oddílem pro zavazadla a vlakvedoucího, původně měly i kamna na uhlí pro vytápění lokomotivy a rozehřívání motoru. Byly konstruovány na projíždění oblouků o poloměru 60 m. Rozchod lokomotivy byl 760 mm, v jednom případě 750 mm.
 
V současnosti (2006) jsou tyto lokomotivy v Česku provozovány společnostmi [[Jindřichohradecké místní dráhy]] (na tratích z [[Jindřichův Hradec|Jindřichova Hradce]] do [[Obrataň|Obrataně]] a [[Nová Bystřice|Nové Bystřice]] a [[České dráhy]] (na trati [[Třemešná|Třemešná ve Slezsku]] - [[Osoblaha]]).