Otevřít hlavní menu

Změny

m
typos
[[File:Kaplnka sv. Jána Almužníka03.jpg|thumb|left|Kaple sv. Jana Almužníka]]
 
První jeho velkou prací pro arcibiskupa byla ''výzdoba kaple sv. [[Jan Almužník|Jana Almužníka]]'' při [[Katedrála_svatého_Martina_(Bratislava)|dómu sv. Martina]]. V kapli měly být uloženy v oltáři relikvie světce, ale rovněž měla být pohřební kaplí pro I. Esterházyho. Arcibiskup se nechal při stavbě inspirovat vzory pohřebních kaplí, které se nacházely v Římě. Pro výzdobu kaple byly použity dva druhy mramoru - z [[InsbruckInnsbruck|Innsbrucku]], Benátek a pro vytvoření sochy arcibiskupa Donner použil mramor kararský. Před vytesáním soch Donner ještě pracuje ve Vídni na modelech.
 
Kaple sv. Jana Almužníka se nachází v závěru boční kaple dómu a vstup je tvořen reprezentačním portálem, který pokrývá řasený závěs přidržovaný andílky a nahoře je umístěna volutová kartuš s nápisem. Oltář se nachází naproti vchodu v [[Nika|nice]] při východní stěně kaple. Hlavním motivem je zde stříbrná truhla s relikviemi, při které stojí dva andělé v nadživotní velikosti na soklech. Truhla stojí na vysokém podstavci, nad kterým se rozpíná [[Drapérie|drapérie]] s korunou ve vrcholu, vytvářející [[Baldachýn|baldachýn]], jehož dolní část drapérie je prodloužena pod truhlou a padá dolů k oltáři. [[File:Kaplnka_sv._Jána_Almužníka01.jpg|thumb|Reprezentační vstup do kaple sv. Jana Almužníka]] Další konce baldachýnu drží smuteční andělé po stranách. U jejich nohou jsou na volutových výběžcích [[Tabernákulum|tabernáklu]] umístěny figury pololežících puttů s biskupskými atributami - berla a mitra. Na predelle oltáře se nachází ''bronzové reliéfy'', které byly původně pozlacené. Zobrazují scény s pašijovými výjevy, zleva doprava: ''Bičování, [[Ježíš Kristus|Kristus]] na hoře Olivetské, Nesení kříže, Pieta (ústřední motiv), Vztyčování kříže, Kladení do hrobu a Korunování trním''. ''Socha Imricha Esterházyho'' je umístěna v nice po pravé straně oltáře. Arcibiskup klečí na volutovém klekátku z červeného mramoru, je oblečen v kněžském ornátě a vedle nohou mu leží kněžská koruna. Postava je mírně nakloněná dopředu a hlavu má pokorně skloněnou - zbožně se modlí k oltáři sv. Jana Almužníka. Tvář donátora je reálným portrétem a je měkce modelována. Do kaple byly slavnostně přeneseny ostatky sv. Jana Almužníka 28. října 1732.
[[File:Kaplnka sv. Jána Almužníka02.jpg|thumb|left|Interiér kaple sv. Jana Almužníka]]
 
Na díle začal pracovat roku 1734 a dokončil horokuho roku 1735. Oltář byl vysvěcen 5. listopadu 1735 biskupem [[Zigmund Berényi|Zigmundem Berényi]]. Oltář se kompozičně rozvíjí do tří plánů. První plán představují adorující klečící andělé, kteří jsou umístněniumístěni na soklech při stěnách [[Presbyterium|presbyteria]]. V druhém plánu se nachází prostorově řešená oltářní architektura, skládající se ze čtyřech sloupů na kterých se tyčí zalamované voluty nesoucí královskou korunu. Posledním plánem a zároveň středem oltáře je ''sousoší sv. Martina''. Olověné sousoší zachycuje světce, jak se dělí s žebrákem o plášť. Jeho vzorem byly možná pomníky se sv. Jiřím nebo jezdecké sochy panovníků. Světec s portrétními rysy Esterházyho je zde zobrazen, jak se naklání a podává žebrákovi plášť. Figura žebráka je zde pojata jako rovnocenná osobnost. Pololežící atletická postava, která je zahalena kouskem látky a pravou rukou se natahuje k plášti. Uprostřed oltáře byla svatozář nad níž se nacházely obláčky s putti a s postavou Boha Otce. Donner si pro sochy vybral v té době netradiční materiál - slitinu olova a cínu. Umělec asi i sochy odléval díky svým zkušenostem a měl i na to dobře uspořádanou laboratoř a pomocníky. Jeho zásluhou se pak ve Vídni stal tento materiál velice oblíbený po celé 18. století.
 
[[File:Pozsonyi Sz Marton Dom-Donner szobor1.jpg|thumb|Sousoší sv. Martina]]
 
==Vídeňská tvorba a závěrečná práce v Gurku==
Posledním významnějším dílem, které vytvořil ještě v Bratislavě je ''studna Providencie'' na náměstí Neumarktu (Moučném trhu) ve Vídni. Roku 1737 se zapojil do soutěže o návrh kašny s italským sochařem Lorenzem Mattiellim, který pro ni vytvořil kamenné sousoší. Magistrát se rozhodl pro jejojeho návrh, který přislíbil odlít ze slitiny olova a [[cín]]u.[[File:Providentiabrunnen 01.jpg|thumb|Studna Providencie]]
[[File:Gurk Dom Kreuzaltar Pietá 21022007 02.jpg|thumb|left|Oltář sv. Kříže v dómě v Gurku]]
Fontána měla mít oválný bazén a měla být zde jen socha Providencie (Prozřetelnosti), kterou by obklopovaly čtyři putti držící každou jinou rybu - charakteristika toku Dunaje. Začátkem roku 1739 se podařilo Donnerovi přesvědčit radní, aby kašna byla doplněna dalšími sochami alegorií řek, které se vlívají do Dunaje - Traun, Enns, Ybbs a Morava. Providencie je znázorněna jako antikizující ženská postava, která drží v jedné ruce štít s dvojitou tváří boha Januse a v druhé drží hada. Řeku [[Ybbs]] a [[Morava (řeka)|Moravu]] ztvárnil jako ležící nymfy na obrubníku kašny. Sochu řeky [[Traun]] reprezentuje mladík, který se snaží přelézt obrubník kašny a řeku [[Enns]] představuje sedící stařec, opírající se o skálu.