Národní svaz za úplnou nezávislost Angoly: Porovnání verzí

| předseda = Isaías Samakuva

| založení = 13. březen [[1966]]

| internetové_stránky = http://www.unitaangola.org/

}}

11. listopadu 1975 byla vyhlášena nezávislost Angoly na Portugalsku. Krátce na to v zemi vypukla občanská válka o politický vliv v zemi. Občanské války se zúčastnilo několik extremistických hnutí, které do vyhlášení nezávislosti bojovali společně proti Portugalsku, avšak po vyhlášení nezávislosti k bojům mezi jednotlivými stranami především z etnických důvodů.

 

UNITA vznikla 13. března 1966 v městě Muangai, kdy ji založili [[Jonas Savimbi]], pozdější vůdce strany, a Antonio da Costa Fernandes. Jonas Savimbi před založením strany UNITA, působil v UPA (Svaz národů Angoly) a díky svým řečnickým schopnostem se stal ministrem zahraničí [[FNLA]]. (Národní fronta pro osvobození Angoly, bývala UPA). Později údajně, jak on sám uváděl, získal ve Švýcarsku doktorát, nejspíš to však nebyla pravda. V roce 1964 však s několika dalšími členy opouští FNLA a o dva roky později zakládá UNITA. UNITA byla povstaleckým hnutím v Angole, jejichž politika byla ze začátku silně ovlivněna maoismem, především proto, že Savimbi byl v 60. letech na stáži v Číně, kde byl ohromen socialismem a chtěl jej realizovat i v Angole. [[Soubor:Jonas Savimbi.jpg|thumb|Jonas Savimbi]]

 

Následně se pomalu reorganizovala a vytvořila síť partyzánských základen rozsetých po celé zemi. Hlavní základny měla v odlehlé provincii Cuando-Cubango. Tam pochopitelně měla nablízku i případnou pomoc od Jihoafričanů bez které by jen těžko mohla přežít.

 

 

Následně začala být UNITA podporována [[Spojené státy americké|USA]] (dříve podporovala FNLA, jenže ta přestala existovat v roce 1976, poté ji porazila MPLA spolu s kubánskými vojáky) jen z principu založeném na nepřítel mého nepřítele je můj přítel, v podstatě jiný důvod USA podporovat Angolu neměla. V roce 1986 byl dokonce Savimbi přijat v Bílém domě jako představitel demokratických sil v Angole.

Stále rostl silný vliv komunistických zemí v řadách MPLA a ta se stala klasickou komunistickou stranou řízenou z [[Moskva|Moskvy]], která prováděla rozsáhlé čistky uvnitř MPLA i mimo ni, zestátňovala vše, co jí přišlo pod ruku, a ruinoval už tak špatnou ekonomiku Angoly. Do sporu se vložila i [[Jihoafrická republika]] (až do konce 80 let byla součástí JAR i Namíbie), která cítila nebezpečí plynoucí z případného spojení SWAPO (partyzánská organizace bojující za osamostatnění Namíbie) a komunistické MPLA. Na základě toho začala být UNITA podporována i ze strany JAR (s tím značně posílila i podpora USA), což byla neobvyklá událost, protože země silně odmítající zrušení zákonů apartheidu, začala podporovat černošské hnutí. V průběhu let 1978-1981 podnikaly jihoafrické jednotky spolu s UNITA útoky na velitelství a na výcvikové tábory [[SWAPO]]. Po několika úspěšných útocích na základny SWAPO, byly v blízkosti jejich budov rozmístěny jednotky MPLA, které jim měli vypomáhat proti útokům UNITA.

 

 

Již v roce [[1977]] československá vláda rozhodla o vyslání odborníků na pomoc Angole. Jednalo se mnoho odborností od techniků v průmyslových odvětvích a potravinářství přes lesnické inženýry a zdravotníky.

Aktivity našich pracovníků a následné události popsal ve svých knihách "Zajati v Angole" od "Než přišla UNITA" až po "Po 25 letech" jeden z přímých účastníků Lubomír Sazeček. Jsou tam popsány nejen události před zajetím ale i pohled do archivu kde jsou popsány a okomentovány i zmíněné diplomatické aktivity.

 

[[Soubor:Angola unita.png|thumb|UNITA ovládala 70%území]]

 

Počátkem 90. let skončila studená válka, MPLA a UNITA tak ztratili své sponzory. To donutilo znepřátelené strany k jednání, která probíhala v letech 1990-1991, která vyústila v podpis smlouvy z [[Bicesse]], podle ní mělo dojít k integraci UNITA do angolské armády, MPLA slíbila zavedení tržní ekonomiky a přechod z marxisticko-leninovské ideologie na sociálnědemokratickou a v zemi měly být následně vyhlášeny volby. Volby skutečně proběhly v roce 1992, jenže vyhrála stran MPLA, to se samozřejmě nelíbilo Savimbimu, který volby prohlásil za zmanipulované, a v zemi znovu vypukla občanská válka. UNITA během občanské války ovládla 70 % území, ale stále nedokázala ovládnout dvě nejdůležitější oblasti a těmi byly enkláva Cabinda bohatá na ropu, a hlavní město [[Luanda]]. Enklávu [[Cabinda]] spravovala vláda, která z příjmu z ropy financovala boj proti UNITA, a té naopak finanční příjmy na boje proti vládě poskytoval obchod s diamanty. Postupem času začaly vládní jednotky vytlačovat jednotky UNITA z oblastí bohatých na diamanty, UNITA tak neměla dostatek peněz. V březnu 1996 se dos Santos a Savimbi sešli v gabonském [[Libreville|Librevillu]], aby dojednali vytvoření „vlády národní jednoty a usmíření“. Po celý rok 1996 probíhalo dohadování o podrobnostech rozdělení postů v nové vládě. 11. dubna 1997 se vláda národní jednoty a usmířená ujala své funkce. Přesto boje v zemi zcela neustávaly. OSN uvalila na UNITA sankce. Boje stále pokračovaly, až na konci roku 1999, 24.12. bylo dobyto historické centrum UNITA město Jamba.

 

 

UNITA se však nechtěl vzdát a stále pár let pokračovala v partyzánském způsobu boje, ale situace byla pro UNITA stále horší a horší, což vyvrcholilo zavražděním Savimbiho 22. února 2002. Po smrti Jonase Savimbiho UNITA přestala s útoky proti vládním jednotkám, vojáci UNITA a jejich rodiny (dohromady okolo 350 000) se shromáždili v 33 demobilizačních táborech. Definitivní mírová dohoda byla podepsána 4. dubna 2002. K jednání nebyli pozváni zahraniční představitelé, protože podle dos Santose právě OSN, a také USA, Rusko a Portugalsko svým postojem umožnily znovuvyzbrojení UNITA poté, co měla být podle Lusackých dohod v roce 1995 odzbrojena.

V červenci 2002 se UNITA opět sjednotila a proběhla její transformace do politické strany. Pouze 5000 mužů z UNITA bylo integrováno do angolské armády. V červnu 2003 se novým předsedou UNITA stal Isaias Samakuva, dlouholetý zástupce UNITA v Londýně. Strana v roce 2008 získala i několik křesel v parlamentních volbách. Po Savimbiho smrtě se potvrdilo, že právě on byl překážkou k mírovým dohodám o ukončení občanské války v Angole. Stejně jako se v následých letech potvrdilo, že Savimbiho smrt byla jediným cílem dos Santose který tak stal neomezeným pánem v Angole a směřuje k nejdéle vládnoucímu státníkovi v historii. Angolský lid ovšem v silně zkorumpovaném prostředí stále trpí hladem, analfabetizmem a chorobami, zatímco zem plundrují dokonce i Číňané.

 

 

LACINA, K a kolektiv. Nejnovější dějiny Afriky, Praha, Svoboda, 1987, 822 stran,

* [[Angolská válka za nezávislost]]

* [[Angolská občanská válka]]

 

== Externí odkazy ==