Beneventsko-montecassinské písmo: Porovnání verzí

'''Beneventsko-Montecassinská minuskula''', jinak také známá jako Beneventána, vznikla v průběhu 8. století v jižní [[Itálie|Itálii]] z [[Mladší římská kurzíva|mladší římské kurzívy]], pravděpodobně v benediktinském [[Klášter Monte Cassino|klášteře Monte Cassino]]. Vedle jižní části [[Apeninský poloostrov|Apeninského poloostrova]] se užívala také v [[Dalmácie|Dalmácii]] až do konce 13. století.

 

 

Beneventsko-Montecassinská minuskula se vyznačuje především pečlivým kaligrafickým provedením. Jednotlivé tahy jsou lámány pomocí ostře seříznutého [[Pero|pera]], které dodržuje úhel 45° k horizontále řádku. Tím se dosáhlo ostrého kontrastu mezi silnými a vlasovými tahy. Horní poměrně krátké dotažnicové délky jsou ukončeny kyjovitým rozšířením, dolní dotažnice se naopak zužují. Početné [[Ligatura (typografie)|ligatury]], které tvoří především litery „e“, „i“, „r“, „s“ a „t“, odkazují na kurzivní původ písma. Ze zkratkového repertoáru lze uvést charakteristickou [[Zkratka|zkratku]] pro „m“, která je tvořena pomocí nadepsané arabské číslice „3“. Podobně jako u jiných kontinentálních národních písem nechybí ani v abecedě Beneventány „a“ ve formě „cc“. V počátcích je otevřené, ale v průběhu 10. století se uzavírá. Nachází se zde také „t“, jehož levá část břevna se ohýbá směrem k řádku a napojuje se na patu dříku. Při čtení textu se někdy zaměňuje s literou „a“. Grafém „e“ se skládá ze dvou lomených oblouků na sobě postavených, přičemž horní bříško se uzavírá a přesahuje výšku malých liter. Zvláštní tvar má „r“ s trnovým výběžkem na dříku a dlouhým raménkem sloužícím k napojení na další písmeno. Při čtení textu velmi často dochází k záměně „i“ a „l a také „f“ a „s“, které se od sebe odlišuje pouze krátké střední břevno u „f“. V průběhu 10. století dosahuje Beneventsko-Montecassinská minuskula dokonalosti, ale k vrcholu ji dovedl až montecassinský opat [[Viktor III.|Desiderius]] ([[1058]]-[[1087]]), za kterého vznikl známý [[lekcionář]]. Krásný doklad vyumělkovaného písma může rovněž poskytnout ''Vitae parvum Cavensium'' ze 13. století z kláštera La Cava. Ve druhé polovině 12. století nastává postupný úpadek, který završil [[Fridrich II. Štaufský|Friedrich II.]], jenž v roce [[1240]] zrušil klášter Monte Cassino. Ve druhé polovině téhož století však došlo k reorganizaci kláštera. V této době lze ještě spatřit úpadkovou formu beneventského písma v [[Řehole svatého Benedikta|regulích Sv. Benedikta]], které sepsal opat Bernhard v letech [[1264]]-[[1282]]. Beneventána je jediným národním písmem, které nevytlačila [[karolinská minuskula]]. Tu nahradilo až [[gotické písmo]], jež je stejně jako minuskula z kláštera Montec Cassino charakteristické svými lámanými tahy.

 

* Viktor Novak – Scriptura beneventana. Zagreb 1920.

* Mate Tentor – Latinsko i slavensko pismo, Zagreb 1932.

[[Kategorie:Latinská paleografie]]

[[Kategorie:Latinka]]