Vladimirsko-suzdalské knížectví: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
MystBot (diskuse | příspěvky)
m r2.7.1) (Robot: Přidávám ar:فلاديمير سوزدال
Řádek 28:
== První období rozkvětu ==
[[Soubor:Vladimirskaya.jpg|thumb|200px|left|Vladimirská Bohorodička]]
Severovýchodní Rus byla vzdálená od [[Kyjev]]a, a proto i méně závislá na centrální moci kyjevského knížete. Politická váha a význam [[Rostovsko-suzdalské knížectví|rostovsko-suzdalského knížectví]] rychle stoupaly po osamostatnění za vlády [[Jurij I. Dolgorukij|Jurije I. Dolgorukého]], syna [[kyjev]]ského knížete [[Vladimír II. Monomach|Vladimíra II. Monomacha]] ([[1125]]-[[1157]]), a Jurijova syna [[Andrej Bogoljubskij|Andreje Bogoljubského]] ([[1157]]-[[1174]]). Tito vládcové upevnili knížecí moc a snažili se dostat do závislosti další ruské země, především Kyjev, což se jim několikrát podařilo. Jurij ho dobyl roku [[1154]], přijal titul kyjevského knížete a přesídlil ze [[Suzdal]]u do [[Kyjev]]a.
 
Andrej odešel roku 1155 na severovýchod a usídlil se v Bogoljubovu poblíž [[Vladimir nad Kljazmou|Vladimiru nad Klazmou]], kde si nechal vybudovat výstavné sídlo. Roku [[1169]] se Andrejovi bojovníci zmocnili Kyjeva a kníže přijal titul kyjevského vládce jako jeho otec. Nicméně zůstal sídlit v Bogoljubovu a do Kyjeva dosadil jako místodržícího svého bratra Gleba. Proto považují mnozí historici rok [[1169]] za symbolické datum zániku Kyjevské Rusi a přenesení politického centra Rusi z Kyjeva do Vladimiru. Andrej se pokusil podmanit si také [[Novgorod]] Veliký, ale jeho výprava byla v roce [[1170]] odražena. Posílení moci vladimirského knížete vyvolalo nespokojenost rostovských a suzdalských [[bojar]]ů, kteří se proti knížeti spikli a v roce [[1174]] ho zavraždili.