Anglosaské písmo: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Vytvoření článku |
m r2.5.2) (Robot: Odebírám de, en, it, no, ru, uk; kosmetické úpravy |
||
Řádek 3:
'''Anglosaské písmo''', užívané od 6. – 12. století v [[Anglie|Anglii]], vzniklo prostřednictvím irských [[Mnich|mnichů]] z [[Polounciála|polounciály]] a řadí se mezi tzv. [[národní písma]].
Stejně jako v [[Irsko|Irsku]] souvisel rozvoj latinského písma s šířením [[křesťanství]]. Již v 6. století přišli do Anglie irští [[Misionář|misionáři]], kteří s sebou přinesli liturgické knihy psané [[Iroskotské písmo|irským písmem]]. Nejdůležitějšími centry misijní činnosti a vzdělanosti se staly [[Klášter|kláštery]] [[Iona]] a [[Lindisfarne]], jenž kolem roku [[634]] založil irský mnich [[Aidan]]. Větší část Anglie však stála pod vlivem [[Řím
Řádek 10:
Dalším typem ostrovního písma byla tzv. anglosaská minuskula. Vznikla v 8. století z minuskuly iroskotské a některé její stopy lze zachytit ještě ve 14. století. Stejně jako její předchůdkyně zachovávala ostré tahy liter, proto také někdy nese označení ''Spitzschrift''. Jedná se o zběžnější polounciálu určenou pro rychlejší psaní. I přes svůj rychlejší [[duktus]] není však typickým příkladem [[Kurzíva|kurzívy]] a kromě kodexů se používala i v [[Listina (diplomatika)|listinách]]. Již v průběhu 8. století se minuskula začíná mírně zakulacovat, což je pravděpodobně způsobeno vlivem anglosaské polounciály. Tím se odlišuje od své iroskotské varianty. Dokladem tohoto prvku je [[Pontifikál|pontifikální kniha]] ze [[Sherborne]] v Anglii z 10. století, starší typ lze doložit na ''Martyrologium poeticum'' od [[Beda Venerabilis|Bédy Ctihodného]], které vzniklo mezi lety [[811]] a [[814]]. K charakteristickým prvkům náleží trojúhelníkovité ukončení horních dotažnicových délek. Ramínko minuskulního „r“ sahá až k účaří a tím napodobuje tvar „n“ či „p“ a od „s“ se liší tím, že konec ramínka „r“ je obrácený směrem nahoru. Také zde se vyskytují [[''tironské noty'']], známé již z iroskotské minuskuly, ke kterým přibývá značka pro „eius“, podobající se obrácenému unciálnímu „e“. Od druhé poloviny 10. století se latinské texty píší především karolinskou minuskulou, ale anglosaské písmo nezaniklo, nýbrž se udrželo v textech psaných národním jazykem. V nich lze spatřit zvláštní značky za „th“ a „w“, jejichž původ odborníci hledají v [[Runy|runách]] „thorn“ a „wen“. Také výzdobu knih převzalo anglosaské písmo od [[Irové|Irů]], avšak postupem času pod vlivem Říma začali v rukopisech užívat [[zlato]].
== Literatura ==
* Bertold Bretholz – Lateinische Paläographie bis zum Siege der karolingeschen Minuskel. Berlin-Leipzig 1926.
* Franz Steffens – Lateinische Paläographie. Berlin-Leipzig 1929.
Řádek 21:
[[Kategorie:Latinská paleografie]]
[[Kategorie:Latinka]]
| |||