Město vzniklo na ostrůvcích v bažinaté deltě řeky [[Pád (řeka)|Pád]], snad v 6. století př. n. l. za gallských vpádů. Roku [[88 př. n. l.]] dostali obyvatelé Ravenny římské občanství a roku [[49 př. n. l.]] se odsud vypravil [[CésarJulius Caesar|Caesar]] přes řeku Rubicon. V období raného a vrcholného císařství bylo město obklopeno lagunou a mělo až 50 tisíc obyvatel. Počátkem 2. století zde císař [[Hadrián]] vybudoval 70 km dlouhý akvadukt a přístav Classis byl druhou nejvýznamnější základnou válečného námořnictva [[Římská říše|Římské říše]] (po [[Misenum|Misenu]]).Císař [[Honorius]] si je v roce [[402]] zvolil za své sídlo, protože se zde cítil bezpečněji než v [[Milán]]ě. Po smrti císaře [[Constantius III.|Constantia III.]] roku [[421]] zde vládla jeho nevlastní sestra [[Galla Placidia]], která se o město velmi zasloužila.
Po sesazení posledního západního císaře Romula Augusta roku [[476]] vládl v Ravenně germánský král [[Odoaker]] a východořímský císař Zeno pověřil [[Ostrogóti|ostrogótského]] krále [[Theodorich Veliký|Theodoricha]], aby Itálii znovu dobyl. Po dlouhém obléhání Theodorich Ravennu dobyl a velmi zvelebil. Jeho nástupci tam vládli do roku [[540]], kdy město dobyl východořímský vojevůdce [[Belisar]]. Exarchát byzantského císaře vyvrátil lombardský král Aistulf roku [[751]] a od roku [[784]] patřila Ravenna papežům. V letech [[1275]]-[[1440]]–1440 bylo město samostatné a po krátké vládě Benátčanů připadlo roku [[1509]] opět papežům. V následujících staletích město odvodnilo okolní močály, kde vznikla orná půda. V letech [[1796]]-[[1814]]1796–1814 připadla Ravenna napoleonské „Předalpské„[[Cisalpinská republice“republika|Předalpské republice]]“ a roku [[1861]] se stala součástí Itálie.
