Kojice: Porovnání verzí

Název '''Kojice''' vznikl koncem [[12. století]], pravděpodobně v roce [[1183]] byla v Kojicích postavena [[tvrz]] a u ní kostel. Stála u tak zvané ,,Solné stezky". Tato cesta která sloužila obchodu již v 10. století, bývá také nazývána „[[Trstenická stezka|Trstenická]]". Spojovala Moravu a Čechy. Vycházela z Brna a vedla přes [[Svitavy]], [[Polička|Poličku]], [[Litomyšl]] a [[Konětice]]. V [[Chrudim]]i se dělila. Jedna cesta vedla k [[Čáslav]]i a druhá na [[Přelouč]]. Z Přelouče pokračovala k vrchu Strážníku mezi [[Chvaletice]]mi a Zbraňovsí, dále přes [[Záboří]] a [[Kouřim]] k Biskupovu (dnes Českému Brodu) a do Prahy. V Kojicích se na ni napojovaly cesty do Čáslavi a Vinařic,[[Týnec nad Labem |Týnce nad Labem]] a Chlumce. Tvrz byla zřejmě postavena k ochraně této důležité křižovatky obchodních cest. Podle pověsti byl stavitelem tvrze Kojata. Toto jméno i sám název tvrze a vesnice je odvozen od slovního kmene ,,Koj". Ten znamená, že se jednalo o lid po-koj-ný. Archívní materiály nás seznamují s řadou historických názvů Cogin, přes Kogyez a Kogyeze, dokonce Kojetice a posléze Kojice.

Po bitvě na Bílé hoře [[8. listopad|8. listopadu]]u [[1620]] pokračovala v Evropě válka mezi katolickou ligou a protestantskou unií, která bývá zvána "třicetiletá". Obyvatelstvo Kojic v ní zakusilo běd. V roce [[1634]] byly vypleněny od Sasů a v létech 1639 a 1643 od Švédů. Ke konci války, zcela zřejmě v důsledku hladu a špatných hygienických podmínek se dostavil [[mor]]. V Kojicích v té době zbylo pouze 12 sedláků, 13 chalupníků a 3 zahradníci. Některé grunty byly neobsazeny a statky a chalupy pusté.