|
== Historie ==
Jako první se s Šajeny setkali v roce 1680 [[Francouzi]]. V té době žili Šajeni v lesích kolem pramenů [[Mississippi]] v dnešní [[Minnesota|Minnesotě]]. Pod tlakem jiných indiánských skupin, jejichž migraci vyvolal příchod Evropanů do oblasti [[Velká kanadská jezera|Velkých kanadských jezer]], se začali Šajeni pohybovat k západu. Načas se zastavujízastavili u řek Sheyenne, Red a posléze [[Missouri]], kde zakládajízakládali stálé vesnice a věnujívěnovali se pěstování kukuřice, fazolí, tykví a sezonnímu lovu bizonů.
Kolem roku 1740 získávajízískávali první koně a překračují řeku Missouri. Do roku [[1800]] všichni přecházejípřešli ke kočovnému způsobu života, k celoročnímu lovu [[bizon]]ů a chovu koní. V té době sídlísídlili východně a severně od Černých hor ([[Black Hills]]).
Někdy v polovině 18. století se setkávají s malým algonkinským kmenem [[Sutajové|Sutajů]] (''só'taeo'o''). Je možné, že šlo o část Šajenů, která se před několika staletími odštěpila a vyvíjela samostatně. Jejich jazyk se od šajenštiny příliš nelišil a během 19. století se Sutajové stali pevnou součástí šajenského táborového kruhu.
Na počátku 19. století se Šajeni potýkajípotýkali s [[Lakotové|Lakoty]] o loviště kolem Black Hills. Nakonec početnějším Lakotům ustupujíustoupili do oblastí západně a jižně od Černých hor. UzavírajíUzavřeli spojenectví s [[Arapahové|Arapahy]] a později i Lakoty. Díky výhodným spojeneckým svazkům, bojovnosti a tvrdosti, systému válečnických společností a sjednocení kmene kolem náboženských symbolů nepočetní Šajeni vytlačujívytlačili [[Kajovové|Kajovy]], [[Jútové|Júty]], [[Póníové|Póníje]] a [[Osedžové|Osedže]]. Skrze únosy žen, adopce i regulérní sňatky se Šajeni silně mísísmísili s okolními kmeny.
Do roku [[1830]] ovládli rozsáhlou oblast od východního [[Wyoming]]u po řeku [[Arkansas]]. RozdělujíRozdělili se na severní a jižní větev. Toto rozdělení není náhodné, ale má historické opodstatnění. Především jižní Šajeni bohatnoubohatli z mezikmenového obchodu a z obchodu s bílými. Vztahy mezi Šajeny a evropskými obchodníky, cestovateli a lovci jsou vcelku přátelské.
Od 50. let 19. století však Šajeni vzdorujívzdorovali tlaku osadníků a zlatokopů. Přívrženci ozbrojeného odporu v čele s válečnickou společností Psích mužů (''hotamétaneo'o''), také známou jako [[Psí vojáci (indiánští válečníci)|Psí vojáci]], se odštěpujíodštěpili od jižních Šajenů a vytvářejívytvořili vlastní skupinu, k níž se připojujepřipojilo mnoho mladých mužů i se svými rodinami. Tito lidé se zapojujízapojili do šarvátek v [[Colorado|Coloradu]], [[Kansas]]u a [[Nebraska|Nebrasce]]. ŠíříŠířili strach mezi osadníky. Místní domobrana a armáda se náhodně mstímstila na jihošajenských táborech, často těch, které se na konfliktu nepodílejínepodílely. Tak docházídošlo v roce 1864 k masakru u Sand Creeku a v roce 1868 k masakru u Washity.
Tyto masakry, porážka Psích vojáků u Summit Springs (1869) a dramatický úbytek zvěře zlomily vojenskou moc jižních Šajenů. Byli usazeni do rezervace v [[Oklahoma|Oklahomě]] spolu s jižními Arapahy a museli se adaptovat na nové podmínky. K poslednímu ozbrojenému vystoupení jižních Šajenů došlo v roce 1874, kdy se spojili s Kajovy, [[Komančové|Komanči]] a Arapahy v tzv. válce za záchranu bizonů na jižních planinách.
| 