Viriathus: Porovnání verzí

'''Viriathus''' (* okolo [[180 př. n. l.]], + [[139 př. n. l.]], [[portugalština|portugalsky]] Viriato) byl prý původně prostým pastýřem, nakonec se však stal vůdcem významného povstání [[Keltiberové|keltiberského]] kmene [[Lusitánové|Lusitánů]] proti [[Římská říše|Římanům]]. Je pokládán za znamenitého [[gerilová válka|gerilového]] bojovníka a po své smrti se stal symbolem boje utlačovaného národa za svobodu. V [[Portugalsko|Portugalsku]] je dodnes považován za národního hrdinu.

 

Po [[Druhá punská válka|druhé punské válce]] se Římané pevně usadili na [[Iberský poloostrov|Iberském poloostrově]]. V roce [[197 př. n. l.]] tam zřídili dvě [[provincie]] ([[Hispánie|Hispánii]] Bližší a Hispánii Vzdálenější) a připojili tak tuto zemi k Římské říši.Avšak proti tomu zde existoval od počátku silný odpor místních keltiberských kmenů. První povstání (tzv. [[Keltiberská válka]] v letech 197 - 179 př. n. l.) bylo poraženo. V roce [[154 př. n. l.]] začalo pak nové velké povstání proti Římanům, tzv. [[Hispánská válka]]. Hlavní fáze války bývá označována jako Válka s Viriathem. Rovněž je toto povstání označováno za tzv. Numantskou válku, podle hispánského [[oppidum|oppida]] [[Numantia]] (numancia), jednoho z center odporu proti Římanům.

 

Nejprve se vzbouřily pod vedením jistého Punica keltiberské kmeny [[Bellové|Bellů]] a [[Avakové|Avaků]]. Těm se pak podařilo dosáhnout významného vítězství proti Římanům. Brzo poté se vzbouřil také jiný keltiberský kmen - Lusitánové. 23. srpna [[153 př. n. l.]] byl u Numantie přepaden konzul Quintus Fulvius Nobilitor a ztratil celou [[legie|legii]]. O tři roky později velel římskému vojsku v Hispánii [[praetor]] Servius Sulpicius Galba, který vytáhl z dnešní [[Andalusie]] na sever proti Lusitánům. Obávající se zničení své země Římany, vyslali k němu Lusitánové vyjednávače. Galba je přijal zdvořile, zastavil ofenzívu a slíbil jim přidělit území k obývání. Avšak tato nabídka se ukázala být léčkou. Když neozbrojení Lusitánové, včetně Viriatha, požadovali zemi slíbenou Galbou, mnoho z nich bylo povražděno. Viriathus byl jedním z těch, kterým se podařilo tomuto krveprolití uniknout. V Římě pak Galba za toto jednání jen stěží unikl obžalobě.

 

Viriathus nikdy nezapomněl Římanům tuto zradu a později když někteří lusitánští předáci byli připravení se s Římany dohodnout, Viriathus Lusitánům připomněl někdejší Galbův úskok a navrhl vést s Římany válku, což nakonec Lusitánové s nadšením přijali. Tak se v roce [[147 př. n. l.]] stal lusitánským vůdcem a Římané v něm brzo nalezli svého nejnebezpečnějšího soupeře v Hispánii. Poněvadž byli Římané lépe vyzbrojení, rozhodl se Viriathus nestavět se jim přímo a riskovat tak porážku v otevřeném poli, ale demoralizovat je gerilovou taktikou a rychlými a překvapivými útoky ze zálohy je dorážet.

 

Úspěch se dostavil okamžitě. Jeho armáda dokázala v témže roce Římany porazit a dobyla pak celé údolí řeky [[Guadalquivir|Baetis]]. [[Quintus Fabius Maximus|Quintu Fabiu Maximovi]], bratrovi [[Publius Cornelius Scipio Aemilianus Africanus|Scipia Africana Mladšího]], který byl určen za [[konzul]]a v Hispánii, se nejprve podařilo nad Viriathem zvítězit. Potom ale Viriathus dokázal uštědřit Římanům nejvážnější porážku v [[Druhá bitva u Baeculy|bitvě u Baeculy]] ([[143 př. n. l.]]). Římané se pak museli stáhnout až do [[Córdoba (Španělsko)|Córdoby]]. V roce [[140 př. n. l.]] Viriathus vlákal do léčky jiného římského konzula, [[Fabius Maximus Servilianus|Fabia Maxima Serviliana]] a více než 3000 Římanů padlo na bitevním poli. Římané pak museli přijmout ponižující mírovou smlouvu.

 

 

Samotná Numantia se ale ještě nevzdala. V roce [[134 př. n. l.]] převzal velení nad vojskem v Hispánii Scipio Africanus Mladší a teprve v létě následujícího roku Numantii dobyl. Obyvatelstvo prodal do otroctví a město nechal zbořit, čímž byla válka v Hispánii ukončena.