Verze z 27. 10. 2011, 23:48 editovat Jj14 (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 88 592 editací m typo ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 14. 11. 2011, 09:46 editovat zrušit editaci JAnDbot (diskuse \| příspěvky) Roboti 1 716 378 editací m r2.5.2) (robot odebral: es:Sipahi; kosmetické úpravy Přejít na další porovnání →
Řádek 13: V kontrastu s [[janičáři]], timariští sipahíjové byli vždy pouze [[Turci]]. Provincie, které neměli tureckou populaci, jako například Arabský poloostrov, neměli timariské sipahíje. Kanunname-i Sipahi (Zákoník či Kodex sipahíjů), byl napsán v době [[Mehmed II.\|Mehmeda II.]], jasně udává, že každý sipahí (ať kapikulu či timari) musí mít turecké předky. Je zřejmé, že toto byla cesta jak oddělit dvě základní části armády ([[Janičáři\|janičáře]] a sipahíje) a držet je odděleně od sebe a případně rebelsky smýšlející Turky od politiky hlavního města. Sipahíjové drželi kontrolu nad tureckou uřednickou elitou a šlechtou v Anatolii a na Balkáně, bez hrozby, že se v Osmanské říši vytvoří rivalská turecká dynastie. Sipahíjové tak měli uřední moc ve své vlastní provincii a měli sílu armády, byli vždy rivalem pro janičáře a nikdy by s nimi nespolupracovali proti sultánově rodině. V době války, timariští sipahíjové a jejich jebelijové - ozbrojená družina - byli shromážděni pod svými plukovními veliteli ([[Bej\|beji]]). Občas byli shromážděni i s jednotkami pod provičního velitele ([[~~Sandžak_~~Sandžak (~~administrativní_jednotka~~administrativní jednotka)\|sandžak]]-beje), a proviční velitelé pod hlavního velitele ([[Bejlerbej]] - také velitel velitelů či pán pánů). Pokud byla bitva vedena v Evropě, balkánští (Rumeli) sipahíjové vedli pravé křídlo otomanské armády pod vedením balkánského hlavního velitele (Rumeli Bejlerbej), zatímco anatolský hlavní velitel vedl levé křídlo. Jestliže byla bitva v Asii, pozice se prohodily. Takto byla vždy obě křídla poskládána z timariského jezdectva, zatímco janičáři, kapikuluští sipahíjové a dělostřelectvo byli uprostřed. Timarioté z Anatolie a Balkánu měli různé vybavení a taktiky. Anatolijští byli vybaveni jako klasičtí lučištníci na koni. Mohli za jízdy střílet šípy dozadu i dopředu. Avšak nebylo to nomádské jezdectvo a jejich postavení bylo podobné středověké jezdecké třídě. Klasická výbava anatolijských byl též kulatý štít, [[turecký luk]], šípy, turecký meč ([[kilij]]) a kožené či plstěné brnění. Anatolijští čas od času také nosili kopí/dřevce. Řádek 26: [[Soubor:Battle of Vienna.Sipahis.jpg\|thumb\|left\|210px\|Sipahíjové v [[Bitva u Vídně\|bitvě o Vídeň]], 1683]] Šest divizí sipahíjů tvořilo kapikuluské jezdectvo stejně jako [[~~Janičáři\|~~janičáři]] tvořili kapikuluskou pěchotou. [[Kapikulu]] znamená dvorní otrok. Dvorní otroci byli legálními otroky otomanského trůnu. Nebyli doslovní otroci, ovšem jejich postavení bylo jiné než u ostatních otomanských poddaných. Sultán měl moc přímo nařídit popravu otroka bez rozsudku soudu. Teoreticky sultán neměl tuto moc nad obyčejnými lidmi, ani nad nejprostějšími rolníky. Ovšem pokud byl nezávislý/svobodný muž jmenován do jedné z Kapikulujských divizí, jeho postavení se automaticky změnilo na postavení otroka. Kapikuluští sipahíjové tedy byli dvorní jezdecké jednotky otomanského paláce. A byli tedy jezdeckým ekvivalentem pro janičáře. Bylo šest divizí kapikulů: Sipahí oğul (syn sipahího), Silahtarové, Praví Ulufecisové, Leví Ulufecisové, Praví Garipsové a Leví Garipsové. Všichni dostávali čtvrtletní plat. Sipahí uğlunové a silahtarové byli elitními oddíly. K sipahí oğulům byli přijímáni přednostně synové sipahíjů - otomanské "aristokracie". Řádek 57: {{Portály\|Osmanská říše}} [[Kategorie:Osmanská říše]] [[Kategorie:Vojenské jednotky]] Řádek 66 ⟶ 67: [[el:Σπαχής]] [[en:Sipahi]] ~~[[es:Sipahi]]~~ [[fi:Sipahi]] [[fr:Sipahi]]

Sipáhí: Porovnání verzí