Wikipedie

Svaz komunistů Jugoslávie: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
→‎Rozpad SKJ: úroveň nadpisu
m typo
Řádek 49:
| strany = 336
| jazyk = čeština
}}</ref> a být upozaděna. Tito se pokoušel tyto obavy, které hlásali hlavně byrokraté neustále vyvracet. Na druhou stranu liberalizační procesy zasáhly i stranu samoutnousamotnou; na konci 60. let došlo k decentralizaci; delegáti byli nyní odpovědni spíše republikovým a oblastním orgánům, než svazovým. Odstraňování důsledného dohledu [[Bělehrad]]u bylo interpretováno jako zavádění samosprávy pracujících (tzv. ''samoupravljanja'') do oblasti politiky. Tento proces však byl během 70. let v souvislosti s [[Invaze do Československa|invazí do Československa]] a [[Chorvatské jaro|Chorvatským jarem]] zmírněn.
 
Podobně jako v Jugoslávii, i ve straně samotné byl po roce [[1980]] uplatněn systém kolektivního vedení, který ovšem namísto demokratizace přinesl spíše nejednotu. Představitelé jednotlivých republik prosazovali stále více zájmy svých částí státu, než celosvazové. Demokratizační procesy v západní části Jugoslávie navíc znamenaly významný problém – slovinští a chorvatští komunisté začali opouštět - ba i veřejně kritizovat myšlenku [[titoismus|titoismu]] a klanět se spíše ke konceptu [[sociální demokracie]], což bylo z pohledu [[Bělehrad]]u nepřijatelné. Po [[13. kongres SKJ|13. sjezdu]] strany se jugoslávští komunisté rozhodli ekonomické a politické problémy vedení řešit zvolením nové generace vůdců, což ale vedlo k úspěchu především těch, kteří budou nakonec známi jako ti, stojící v čele svých republik těsně na konci existence společné Jugoslávie.
Řádek 55:
=== Rozpad SKJ ===
 
Jugoslávská komunistická strana byla stranou držící veškerou moc. Uspořádání státu mělo v duchu tradice [[marxismus|marxismu]] vést k postupnému "odbourávání", či spíše "odumírání" státu. Proto komunisté prosazovali, aby byly významějšívýznamnější pravomoci předávány jednotlivým republikám a autonomním oblastem. Přestože byl v Jugoslávii uplatněn federativní model státního zřízení, vrcholní komunisté ostře odmítali takový systém aplikovat i v samotné straně, neboť by to vedlo k jejímu faktickému rozpadu. Hlavním stabilizačním prvkem v socialistické jugoslávii totiž nebyl stát, či svazová úroveň (vláda) ale právě SKJ, který musel zůstat jednotnou organizací. Od roku [[1987]] se začaly objevovat komplikace spojené s vnímáním komunistické ideologie v jednotlivých svazových republikách. [[SR Slovinsko|Slovinci]] prostřednictvím véhosvého [[Svaz komunistů Slovinska|svazu komunistů]] zahájili liberalizační proces a později se ostře postavili proti ambicím [[Slobodan Milošević|Slobodana Miloševiće]] rozšířit svůj kurz politiky do všech svazových republik. Výsledkem byl ostrý spor, který vedl nakonec do faktického rozpadu SKJ během [[14. kongres SKJ|14. sjezdu strany]] v [[leden 1990|lednu 1990]]. Kromě toho, že se - stejně jako ve [[Východní blok|východním bloku]] - odřekli jugoslávští komunisté [[mocenský monopol|mocenského monopolu]] slovinští a také [[Svaz komunistů Chorvatska|chorvatští]] komunisté opustili jednací sál a vrátili se domů.
 
Ideový spor v lednu 1990 se točil okolo myšlenky, bude-li SKJ jednotnou monolitní organizací tak, jak jí byl léta (což byl návrh srbský), nebo se stane jakýmsi "svazem svazů", kam si budou jednotlivé republiky SFRJ delegovat své zástupce podle vlastní vůle. Dobový tisk se pustil do ostrých kritik vždy té druhé strany a jakákoliv shoda nebyla možná; slovinští zástupci očekávali pouze přijetí vlastních návrhů, srbská strana považovala Slovince za [[kontrarevoluce|kontrarevolucionáře]] a bojovníky za zničení společného státu.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Svaz_komunistů_Jugoslávie“