Verze z 11. 10. 2011, 11:31 editovat Petr Karel (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 11 545 editací →‎Stavba: zdroj? ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 19. 10. 2011, 10:47 editovat zrušit editaci Skaal. (diskuse \| příspěvky) 272 editací m →‎Stavba: ikosahedrie a helikalie Přejít na další porovnání →
Řádek 29: == Stavba == [[Soubor:virus-types3.png\|thumb\|~~350px~~200px\|Tři různé typy virů: v levé části virus infikující bakterie neboli bakteriofág, vpravo nahoře neobalený virus s ikosahedrální symetrií, vpravo dole retrovirus HIV u kterého je virová částice ještě obalena membránou s povrchovými glykoproteidy. Genomová nukleová kyselina je znázorněna modře]] [[File:Icosahedron-wireframe.jpg\|thumb\|200px\|Ikosahedr. Trojúhelník se dá rozdělit na další trojúhelníky, čímž roste triangulační číslo.]] Je poměrně obtížné charakterizovat stavbu virové částice obecně. Viry se velmi liší velikostí – od částic o průměru okolo 800 [[nanometr\|nm]] ([[mimivirus\|mimiviry]]), které lze spatřit i kvalitním světelným [[mikroskop]]em, až po částice o průměru okolo 20 nm, tj. o velikosti [[Ribozom\|ribozómu]]. Virové částice mají rovněž různé tvary a symetrie – dvacetistěnné (ikosahedrální), dvanáctistěnné (dodekahedrické), helikální, tyčinkovité, viry kombinující několik symetrií (například fág T4) či zcela nepravidelné. Některé viry jsou kromě obalového proteinu ještě obaleny polopropustnou membránou – například viry [[chřipka\|chřipky]] nebo [[HIV]]. Proteinový obal virů se nazývá kapsid, částice vzniklá degradací tohoto obalu pak kapsomera. Každá kapsomera se skládá z proteinových jednotek, které mohou být různé, nebo mohou být identické. Virové částice mají různé tvary a symetrie, dají se však zařadit do dvou velkých skupin, ikosahedrické a helikální. Ikosahedrické mají tvar založen na dvacetistěnu. V této nejmenší formě je kapsid složen z 320 proteinů, tedy jich obsahuje 60. Tento stav se dá vyjádřit číslem ''T'', triangulačním číslem, které je v tomto případě 1. Větší viry však musí mít větší kapsidy, které ovšem nemohou být vystavěné z pouhých 60 proteinů. Každá stavební jednotka je proto rozdělena na podjednotky. Počet podjednotek je v nejmenší formě 1 (1 jednotka = 1 podjednotka), avšak u složitějších virů může jednotka obsahovat více podjednotek (3,4,etc.). tyto stavy se pak označují jako T=3, T=4, etc. Počet proteinů tvořící kapsid je tak roven 320*T (60, 180, 240, etc.). Helikální struktury se dají vysvětlit na ploše tvořené trubičkami. V normálním případě, kdy bychom plochu ohnuly, vznikla by řada kroužků ve sloupci. Pokud však posuneme konce, vznikne jedna dlouhá trubička. Struktura se tedy dá přirovnat k cívce. Některé viry využívají různé kombinace těchto struktur, například bakteriofágy řady T jsou tvořeny ikosahedrickou hlavičkou a helikálním tělem. Některé viry jsou kromě obalového proteinu ještě obaleny polopropustnou membránou – například viry [[chřipka\|chřipky]] nebo [[HIV]]. Je však poměrně obtížné charakterizovat stavbu virové částice obecně. Viry se velmi liší velikostí – od částic o průměru okolo 800 [[nanometr\|nm]] ([[mimivirus\|mimiviry]]), které lze spatřit i kvalitním světelným [[mikroskop]]em, až po částice o průměru okolo 20 nm, tj. o velikosti [[Ribozom\|ribozómu]]. Všechny virové částice však musí obsahovat dědičnou výbavu viru – genom. Virový genom obsahuje od několika málo genů (virus tabákové mozaiky má pouhé 3 geny) až po několik tisíc (genom mimivirů obsahuje 1260{{Fakt/dne\|20111011093157}} genů, tj. dvakrát více než nejjednodušší bakterie).{{#tag:ref\|Virem s dosud (2011) největším známým genomem je ''Megavirus chilensis''. Jeho genom je ještě o 6,5% větší než genom mimiviru - obsahuje 1 259 197 párů bází.<ref>{{Citace elektronického periodika

Virus: Porovnání verzí