Po Ťü-i: Porovnání verzí

'''Po Ťü-i''' ({{Vjazyce|zh}}: Bái Jūyì 白居易, {{Vjazyce|ja}}: Haku Rakuten, {{Vjazyce|en}}: Bo Chü-i; [[772]], Xinzheng[[Sinčeng]], provincie [[Che-nan]] – [[846]], [[Luo-jang]],provincie [[Che-nan]]) byl významný čínský básník [[dynastie Tchang]].

Narodil se v chudé, ale vzdělané rodině. Va deseti letechvychován byl poslánv studovatzásadách do města Chang'an, nejvyšší[[Konfucianismus|konfucianismu]]. státníStátní zkoušky složil již v neuvěřitelných sedmnáctiosmnácti letech (iroku [[Li Po800]], začalstal psátse verše v patnácti,členem [[TuAkademie FuChan-lin|císařské akademie]] dokoncea vod sedmi letechroku [Tu[807]] Fu,zastával ''Kamvysoké spěchajípostavení tyu květy'',císařského doslovdvora v [[Jan Vladislav|Jana VladislavaČchang-an]],u.<ref Litomyšlname="slovnik">Slovník 2003])spisovatelů - Asie a Afrika 2., JehoOdeon, kariéraPraha úředníka1967, bylastr. zpočátku201-202</ref> Jeho úspěšná, dokudkariéra nebylúředníka vskončila roceroku [[815]], poslánkdyž doupadl vyhnanstvív nemilost za protesty proti útlaku lidu a byl poslán do vyhnanství. O sedm let později sebyl směl do úřadu vrátitomilostněn a stalzískal seúřad prefektemprefekta v [[Chang-čou]] ([[822]]-[[824]]) a následně v [[Su-čou]] ([[825]]-[[827]]). Zbytek svého života strávil v [[Luo-jang]]u vzálen veřejného života a přiklonil se k [[buddhismus|buddhismu]].<ref name="slovnik"/> V té době přijal jméno Paj Siang-šan<ref name="trojzvuk">''Trojzvuk'', Melantrich, Praha 1987, doslov Marty Ryšavé, str. 462.</ref>

JehoPo básněŤü-i dokládajíbyl jehojiž soucitza ssvého utrpenímživota prostéhooslavován lidujako (''Prodávávelký básník, vydáván byl v [[Japonsko|Japonsku]] a v [[Korea|Koreji]] a část jeho díla již za párjeho stříbrných'')života v Číně zlidověla.<ref Svýmname="slovnik"/> Vědomě navazoval na básníky [[Li Po]]a a [[Tu Fu]]a,<ref name="trojzvuk"/> ale svým předchůdcům vytýkal, že ''„utíkají do hor a řek“'' a nevěnují pozornost kritice společnosti. (zaVe cožsvých kritizovalbásních iz Tudoby, Fua).kdy Mnohobyl básnívysokým jeúředníkem, častoprojevoval velicesoucit satirických,s protoutrpením nemělprostého zrovnalidu. mnohoMnoho přátel.jeho básní z té doby je silně satirických, Posměšnouposměšnou báseň napsal například i o [[Tao te ťing]]u (''Nad četbou starého mistra''), neměl proto zrovna mnoho přátel. NejvětšíPo oblibusvém asesazení proslulostzačal (ipsát vosobní [[JaponskoLyrika|Japonskulyriku]] a [[Korea|Koreji]])svými sislavnými získalepickými baladamibásněmi jakona jsoumilostné náměty ''Píseň o loutně'' nebo(Pchi jednoupcha zsing) nejslavnějších čínských básní vůbec zvanoua ''Píseň o věčném žalu'' (Čchang che ke, 長恨歌) o krásné dívce Jang Kuej-fej, která svou krásou zmámila císaře [[Süan-cung]]a a nenáviděná na císařském dvoře zemřela žalem, uvedl do čínského básnictví dlouhou [[Epika|epickou]] báseň. Obě básně patří mezi nejslavnější čínské básně vůbec, byly zpívány a předváděny lidovými vypravěči a později dokonce zdramatizovány.<ref name="slovnik"/>

Kromě jednotlivých básní v antologiích vyšly dva samostatné tři výbory z jeho díla:

* ''Drak z černé tůně'', [[Nakladatelství ČSAV]], [[Praha]] [[1958]], (přeložil [[Josef Kolmaš]], přebásnila [[Jana Štroblová]], doslovznovu Jaroslavv Průšek, VB, Praha, Nakladatelství ČSAV 1958; rozšířenérozšířeném vydání Praha, [[Mladá Frontafronta]], [[Praha]] [[1964)]].

== OdkazySouvisející články ==

=== Externí odkazy ===