Paul von Hindenburg: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Editace uživatele 94.138.104.74 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Schuminka janička |
→Prezident: oprava gramatických chyb |
||
Řádek 63:
[[Soubor:Liebermann portret van Paul von Hindenburg.jpg|left|thumb|Portrét od [[Max Liebermann|Maxe Liebermanna]] z roku 1927]]
Po prvních pět let Hindenburg plnil důstojně povinnosti svého
Hindenburg neměl o politiku velký zájem. Jediné dvě oblasti, ve kterých se angažoval, byly vojenské výdaje a zemědělské dotace pro Junkery. V roce [[1928]] prosazoval Groenera na post ministra obrany v nově formované vládě „velké koalice“ vedené sociálním demokratem [[Hermann Müller|Hermannem Müllerem]]. V soukromí si Hindenburg často stěžoval, že opustil klid důchodu a naříkal, že se nechal přimět kandidovat na prezidenta. Stěžoval si, že obsahem politiky je mnoho záležitostí, jako například ekonomika, kterým nerozumí a hlavně ani rozumět nechce. Ovšem ''[[Kamarilla]]'', kterou se obklopil, s ním měla jiné plány. ''Kamarilla'' je označení pro skupinu jeho přátel a poradců, jež na něj měla velký vliv. Nejdůležitějšími členy byl jeho syn, major [[Oskar von Hindenburg]], [[Otto Meisnner]], vlivný šéf prezidentské kanceláře, [[Wilhelm Groener|Groener]] a jeho chráněnci a ambiciózní politik [[Kurt von Schleicher]]. Nejvýznamnějším byl jeho syn, který se sám přestěhoval do prezidentského paláce a sloužil jako jeho pobočník. Podle všeho to byl dosti hloupý člověk, který nestydatě těžil ze jména svého otce. Jakožto jeho nejbližší spolupracovník značně kontroloval přístup ke svému otci. Jelikož byl Schleicher jeho dobrým přítelem, mohl plně využívat svého výsadního postavení.
Řádek 76:
První pokus ustanovit „prezidentskou vládu“ se odehrál v letech [[1926]]–[[1927]], ale pohořel na nechuť jakéhokoliv politického vůdce akceptovat toto politické schéma. Během zimy [[1929]]–[[1930]] byl již Schleicher úspěšnější. Po řadě tajných jednání Meissnera, Schleichera a [[Heinrich Brüning|Heinricha Brüninga]], parlamentního vůdce [[Katolická středová strana|Katolické středové strany]], se mu podařilo přimět Brüninga souhlasit s tímto systémem. Zůstává sporné, do jaké míry si byl Brüning vědom Schleicherových plánů demokracii zcela zbořit.
Schleicher poté nechal rozhlašovat zprávy o zhoršujících se sporech uvnitř velké koalice Sociálních demokratů a Německé lidové strany ohledně zvýšení dávky v nezaměstnanosti o půl nebo celý procentní bod. Výsledkem těchto intrik byl pád [[Druhá vláda Hermanna Müllera|druhé Müllerovy vlády]] v březnu [[1930]] a jmenování Brüninga kancléřem.
[[Soubor:Briefmarke-D-vor1945.jpg|thumb|Známka z roku 1923]]
Brüngingovým prvním zákonem byl rozpočet, který volal po ostrém omezení výdajů a zvýšení daní. Poté, co byl v červenci 1930
Po volbách Brüning pokračoval ve vládnutí, převážně přes článek 48. Jeho vláda byla držena hlasy [[Německá sociální demokracie|Sociální demokracie]], která nehlasovala pro zrušení zákonů, které prosadil přes článek 48. Obávali se totiž, že by další nové volby mohly jen pomoci nacistům a komunistům. Hindenburg naopak začíná pociťovat nechuť k neustálému prosazování všech zákonů jen přes článek 48. Brüning mu předkládal detailní vysvětlení, která měla vysvětlit ekonomickou nezbytnost svých zákonů, ale Hindenburg je pokládal za naprosto nesrozumitelné. Brüning ve své politice pokračoval ve zvyšování daní a snižování
V říjnu [[1931]] se Hindenburg poprvé sešel s [[Adolf Hitler|Hitlerem]]. Výsledek byl příšerný, oba k sobě okamžitě pocítili ohromnou nechuť. V soukromí Hindenburg o Hitlerovi pohrdavě mluvil jako o tom „rakouském kaprálovi“, „českém kaprálovi“ nebo jen jednoduše „kaprálovi“. Hitler zato často označoval Hindenburga za „starého blázna“ nebo „starého reakcionistu“. Až do ledna 1933 Hindenburg často prohlašoval, že Hitlera by nejmenoval kancléřem za žádným okolností. 26. ledna 1933 však Hindenburg řekl skupině svých přátel: „Pánové, doufám, že mi nebudete bránit jmenovat tohoto rakouského kaprála Říšským kancléřem“.
| |||