Černohorština: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Charakteristiky: + faktografické úpravy - ukázky textu, to snad patří na wikizdroje nebo wikislovník |
→Historie: + úpravy - nesmysly |
||
Řádek 47:
"Voyage historique et politique au Montenegro", která byla publikována v roce 1820 a měla dva díly.
{{Neověřeno}}
[[Vuk Stefanović Karadžić]] ve svém díle v němčině ''"Montenegro und die Montenegriner"'' z roku 1837 kde označuje slova Sommiera za nepravdivá,▼
černohorské kolegy, aby "''zavedli ten krásný jazyk, do kterého Bible přeložena jest a kterým se mluví a píše dnes v Beogradu a Novom Sadu. Tento jazyk, na kterém se doteď nejvíce psalo a překládalo, bude navždy srpským literárním jazykem. Neříkám, který z jazyků je lepší, jen připomínám, aby se kvůli literární jedinečnosti, menšiny přidružily k většinám, a aby všichni kteří na sobě srbské jméno nosí, měli tímto jazykem mluvit a psát''".▼
Kolegové z Cetinja ho naprosto ignorovali a jeho slova označili za bláboly.▼
▲[[Vuk Stefanović Karadžić]] ve svém díle v němčině ''"Montenegro und die Montenegriner"'' z roku 1837 kde označuje slova Sommiera za nepravdivá, jelikož ''"on označil jest černohorský jazyk za dialekt jazyka Řeckého"''. V samém díle Karadžić vysvětluje,
▲že ''"Černohorci sice patří k srbské větvi řeckého zákona"'' (řeckého (pravoslavného) vyznání). Srbský spisovatel Ljubomir Nenadović ve svém známém díle ''"O Černohorcích"'' z roku 1856 oznamuje, že při své návštěvě Černé Hory v polovině 19. století usoudil, že Černohorci mluví svým černohorským jazykem. Nenadović ještě napsal, že se v černohorských školách vyučuje srbština a tudíž v budoucnu lze očekávat rozdíly v těchto jazycích a že prý za sto let budou rozdíly ještě větší, než jsou mezi španělštinou a portugalštinou. Také se zmiňuje o své návštěvě města Cetinje, kde přesvědčoval své černohorské kolegy, aby "''zavedli ten krásný jazyk, do kterého Bible přeložena jest a kterým se mluví a píše dnes v
Maďarský autor Jozsef Bajza ve svém díle ''"Černohorská otázka"'' (''"A montenegrói kérdés"'') z roku 1927 napsal: "''Válka Černohorců s Turky, válka, jež trvala pět století, Černohorce izolovala od zbytku světa a zahnala je do strmých a nepřístupných roklí. Proto byli Černohorci izolováni i lingvisticky. Jejich jazyk se rozvíjel nezávisle a dostal vlastní, originální, znaky. Dokonce i v jazyce je manifestována státní a nacionální nezávislost Černé Hory.''"
Černohorský autor Borislav Jovanović ve své knize ''"Černohorská literární zdvořilost"'' z roku 2005 aktualizoval otázky ohledně negace, ignorace, utlačování▼
Jako první z černohorských elitních vědců požadoval Radoje Radojević zavedení mateřského, černohorského, jazyka do Ústavy a školství (koncem '60. let 20. století). Lingvista Dr. Vojislav Nikčević během '90. let publikoval hodně, po sobě jdoucích děl, kde zkoumal pověst černohorského jazyka a pokusil se o jeho první kodifikaci. Zvláštnost černohorského jazyka podpořil i 62. Kongres mezinárodního PEN-a (Perth, Austrálie, 1995), kdy byly speciální revolucí pozvány ''"srpský a černohorský stát, ve jméně povinností a principů obsažených v Chartě UN, UNESCO-a a PEN-a, kvůli ochraně a promoce lingvistických a kulturních prav všech obyvatel Černé Hory."''
''"Na černohorský jazyk se lidé ještě dívají jako na nějaký jazykový diluvilijal, na varianty a podvarianty, provincialismy, černohorismy - vše v souladu s unitárními a asimilatorskými filoloskými koncepcemi. Mezitím, černohorský jazyk není, i přes zapírání, jazyk vyčerpaný či naopak mrtvý jazyk. Naopak, jedná se jazyk holosterický, živý. Přečkal vše co se mu stalo za posledních 100 let. I toto mluví v jeho prospěch o jeho živosti. ... To, co není uložené v živé, mluvené řeči (a je skoro všechno), je uloženo v knihách. Živá jazyková prakse v Černé Hoře je charakteristická v pohledu návratu původní ijekavice, což je orgánský fundament černohorského jazyka. Černohorští spisovatelé zanechali černohorský jazyk, dali mu a dávají jeho spornou vědeckou a nacionální legitimitu. A tak černohorský jazyk nezůstal bez svého domova; jeho literární využití se stalo jeho nejeminentnější citadelou. Svou mateřskou paměť zanechal černohorský jazyk právě na stránkách psané a mluvené literatury. Čím byl víc utlačován, tím více byl oživován a tím více se ozýval a černohorští spisovatelé věřili v jeho nezničitelnost, věřili ve svůj mateřský jazyk."''▼
Během existence socialistické Jugoslávie byla otázka jazyková otázkou velmi klíčovou. Komunistické vedení se pokoušelo za každou cenu všechny projevy jazykového separatismu umlčovat buď silou, nebo pokusem o dohodu. Největší problém však byl především ve vztazích chorvatsko-srbských, nikoliv srbsko-černohorských. Černohorci z různých důvodů označení "černohorský jazyk" pro svojí řeč nepoužívali a otázka samostatného černohorského jazyka byla nastolována podstatně méně častěji, než v případě např. chorvatštiny.
Teprve v roce 2003, vlastně poprvé, během soupisu (v rubrice ostatní jazyky, vedle úřední srbštiny) bylo možné vyjádřit se a uznat černohorštinu jako▼
▲Černohorský autor Borislav Jovanović ve své knize ''"Černohorská literární zdvořilost"'' z roku 2005
▲''"Na černohorský jazyk se lidé ještě dívají jako na nějaký jazykový diluvilijal<!-- co tohle má být?-->, na varianty a podvarianty, provincialismy, černohorismy - vše v souladu s unitárními a asimilatorskými filoloskými koncepcemi. Mezitím, černohorský jazyk není, i přes zapírání, jazyk vyčerpaný či naopak mrtvý jazyk. Naopak, jedná se jazyk holosterický, živý. Přečkal vše co se mu stalo za posledních 100 let. I toto mluví v jeho prospěch o jeho živosti. ... To, co není uložené v živé, mluvené řeči (a je skoro všechno), je uloženo v knihách. Živá jazyková
▲Teprve v roce 2003, vlastně poprvé, během soupisu (v rubrice ostatní jazyky, vedle úřední srbštiny) bylo možné vyjádřit se a uznat černohorštinu jako mateřský jazyk. Přes 144 000 obyvatel Černé Hory, neboli přes 22 %, uznává jako svůj mateřský jazyk černohorský.
== Abeceda/azbuka ==
| |||