Johann Gottfried Herder: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Linky, pořadí Odkazů, drobnosti
Řádek 1:
[[Soubor: Johann Gottfried Herder 2.jpg|thumb| upright=1.0| J. G. Herder {{Malé|(A. Graff, 1785)}} ]]
'''Johann Gottfried von Herder''' [''herdr''] ([[25. srpen|25. srpna]] [[1744]] Mohrungen (dnes [[Morąg]]), [[Východní Prusko]] – [[18. prosinec|18. prosince]] [[1803]] [[Výmar]]) byl [[Německo|německý]] spisovatel, [[Filosofie|filozoffilosof]], průkopník [[Preromantismus|preromantické]] [[Estetika|estetiky]] v Německu a protestantský kazatel. Jeho myšlenky o národech a národních jazycích měly rozhodující vliv na německé i [[české národní obrození]].
 
== Život ==
Pocházel z chudých poměrů, od roku [[1762]] studoval v [[Kaliningrad|Královci]], kde mezi jeho učiteli byl také [[Immanuel Kant]]. Přiklonil se však k vlasteneckému směru [[Johann Georg Hamann|J. G. Hamanna]], který zdůrazňoval city proti rozumu a věnoval se dílu německého mystika [[Jakob Böhme|Jakoba Böhme]]. Roku [[1764]] přišel jako duchovní a učitel do [[Riga|Rigy]], roku [[1769]] cestoval po Francii a [[1770]] se ve [[Štrasburk]]u setkal s o málo mladším [[Johann Wolfgang Goethe|J. W. Goethem]], což mělo pro oba životní význam. Z jejich přátelství vznikla skupina ''[[Sturm und Drang]]''. Od roku [[1771]] se stal vrchním duchovním a dvorním kazatelem v Bückeburgu a roku [[1776]] se s pomocí Goethovou stal superintendentem ve [[Výmar]]u. Později přivítal Francouzskou revoluci, což rozladilo řadu jeho přátel, a nakonec se rozešel i s Goethem.
 
== Myšlení ==
Byl sice také ovlivněn francouzským [[osvícenství]]m, na rozdíl od univerzalistického [[racionalísmus|racionalísmu]] Kantova však přikládal velký význam národní a jazykové rozmanitosti. Jeho první významná [[práce]], „O povaze a původu lidské řeči“ (1772), zkoumala vznik lidského jazyka vůbec a zde dospěl k závěru, že [[řeč]] nejspíše vznikla ne jako nástroj účelové komunikace, ale společného slavení a svátků. Jeho neobyčejně pronikavé náhledy na společenský význam řeči, na její vliv na myšlení a tudíž i na odlišnost lidských kultur dále rozvinul [[Wilhelm von Humboldt]] a navázala na ně řada [[Jazykověda|jazykovědců]] a [[antropolog]]ů až do současnosti.
 
V jeh osobě vrcholí německé „národní obrození“, to jest plné uznání [[Němčina|němčiny]] jako jazyka [[vzdělanost]]i a [[Kultura|kultury]] a její [[emancipace]] z nadvlády [[Latina|latiny]] a [[Francouzština|francouzštiny]], které o sto let později vedlo i ke sjednocení politickému a stalo se vzorem pro národní emancipační hnutí ve střední a východní Evropě. [[Národ]] je podle něj skupina lidí spojených společným jazykem, z něhož vyrůstá i jejich společná, ale ode všech jiných odlišná [[kultura]], což dokládal na lidové poezii, kterou jako první sbíral a vydával („Hlasy národů v jejich písních“ 1773). Zabýval se [[Shakespeare]]m, dávnou poezií germánských národů, ale také poezii [[Starý zákon|Starého zákona]], [[Homér]]em a [[Edda|Eddou]]. Proti nekritickému obdivování řecké a latinské antiky vyzvedal středověké umění, zejména [[gotika|gotiku]], kterou pokládal za dílo Germánů, vyzvedal však i poezii slovanských národů a předpovídal jim velkou budoucnost. Na to pak navázal [[romantismus]] a nejenom české národní obrození.
 
== Význam ==
Jeho dílo mělo nesmírný vliv na myšlení, kulturu i politiku celého 19. století a jeho úvahy o jazyce a jazycích jsou živé dodnes. Silně ovlivnil filosofii [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|Hegelovu]]ovu, [[Friedrich Daniel Ernst Schleiermacher|Schleiermacherovu]]a ia [[Friedrich Nietzsche|NietzschehoNietzschovu]], ale i myslitele anglické a americké ([[John Stuart Mill]], [[John Dewey]]), u nás zejména [[František Palacký|F. Palackého]] a celé národní obrození.
 
Ačkoli si on sám uvědomoval i nebezpečí národních [[šovinismus|šovinismů]] a zdůrazňoval, že národy se „učí navzájem“ a jen ve spolupráci mohou dospět dál, dovolávali se ho všichni vlastenci i [[NacionalizmusNacionalismus|nacionalisté]] až do 20. století. Správně odhadl, že vzestup lidových vrstev a jejich vstup do politiky v demokracii posílí význam veřejné komunikace v lidovém (národním) jazyce, který bude hrát i stále významnější politickou roli.
 
== Citáty ==
Řádek 27:
* „Ještě jedna filosofie dějin ke vzdělání lidstva“ (1774)
* „Lidové písně“ (1778–1779), později pod titulem „Hlasy národů v jejich písních“
* „Ideje k filosofii dějin lidstva“ („Ideen zur Philosophie der Geschichte der Menscheit“Menschheit“, 1784–1791)
* „O daru jazyků při prvních křesťanských Letnicích“ (1794)
* „O Vzkříšení jako víře, události a nauce“ (1794)
Řádek 33:
==Odkazy==
{{commonscat|Johann Gottfried Herder}}
===Literatura===
{{NK ČR|jn19990003416}}
* J. G. Herder, ''Uměním k lidskosti: úvahy o jazyce a literatuře''. Praha: OIKOYMENH, 2006 - 281 s. ; 22 cm ISBN 80-7298-147-1
* J. G. Herder, ''Vývoj lidskosti''. S předmluvou Alberta Pražáka; přeložil Jan Patočka. - Praha: Laichter, 1941 - 469 s.
* ''Ottův slovník naučný'', heslo Herder, Johann Gottfried. Sv. 11, str. 158
===Reference===
<references/>
Řádek 40 ⟶ 45:
* [[Preromantismus]]
* [[Výmarská klasika]]
 
===Externí odkazy===
*{{en}}
Řádek 49 ⟶ 53:
* [http://www.johann-gottfried-herder.de/ www.johann-gottfried-herder.de]
* [http://gutenberg.spiegel.de/?id=19&autor=Herder,%20%20Johann%20Gottfried&autor_vorname=%20Johann%20Gottfried&autor_nachname=Herder Vybrané spisy na Project Gutenberg]
===Literatura===
{{NK ČR|jn19990003416}}
* J. G. Herder, ''Uměním k lidskosti: úvahy o jazyce a literatuře''. Praha: OIKOYMENH, 2006 - 281 s. ; 22 cm ISBN 80-7298-147-1
* J. G. Herder, ''Vývoj lidskosti''. S předmluvou Alberta Pražáka; přeložil Jan Patočka. - Praha: Laichter, 1941 - 469 s.
 
* ''Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku anglické a německé Wikipedie. ''