Právní obyčej: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m + odkaz
m styl, kosmetické úpravy, literatura
Řádek 1:
'''Právní obyčej''' je nejstarší [[pramen práva]], v současnosti však mají právní obyčeje jen malý význam, když hlavní roli hrají [[právní předpis]]y. VznikajíPrávní obyčeje vznikají spontánně na základě dlouhodobé tradice a obecné akceptace veřejností i státem (resp. společenstvím států), netvoří se tedy cílevědomě, ale dlouhodobě.
 
== Charakteristika právních obyčejů ==
 
Právní obyčeje se vyznačují dvěma typickými rysy:
#{{cizojazyčně|la|''usus longaevus''}} – jde o zvyk dlouhodobě zažitý a užívaný;
#{{cizojazyčně|la|''opinio necessitatis''}} – skutečnost, že jde o zvyk obecně uznávaný, který je i uznán a sankcionován státem (resp. společenstvím států).
 
Opakováním činnosti se vytvoří tradice, zvyk a tento je obecně uznáván za správné řešení případu. Nezbytným požadavkem je dostatečná míra určitosti takto oficiálně uznaného zvykového pravidla, protože se však jedná o tzv. „[[nepsané právo]]“, je často naplnění tohoto požadavku sporné. Přestože jde svou podstatou o právo nepsané, vznikaly v průběhu doby nejrůznější soupisy a sbírky právních obyčejů, ať už oficiální či zpravidla spíše soukromé povahy, čímž docházelo k vyšší jistotě a určité rigiditě. Tím se však oslabila hlavní přednost obyčejů – totiž jejich pružnost při výkladu a používání, na druhou stranu se tak zvyšovala míra právní jistoty, jinak typická pro [[psané právo]].
Řádek 13:
Obyčejové právo začíná v [[Evropa|Evropě]] ustupovat psanému právu na počátku [[19. století]], ale v některých částech Evropy až ve [[20. století]]. V soudobém právu se právní obyčeje stále používají ve [[Spojené království|Velké Británii]], v právu [[islám]]ském a v dalších tradičních právních systémech [[Asie]] a [[Afrika|Afriky]]. Právní obyčeje si také podržují velký význam jako prameny [[Mezinárodní právo|práva mezinárodního]]. V kontinentálním právu ale právní obyčej není pramenem práva (na [[Česko|českém]] území od r. [[1811]], na [[Slovensko|slovenském]] až od r. [[1950]]).
 
Právní obyčeje je ale třeba odlišovat od jistých zvyklostí, uzancí (např. ústavní zvyklosti, dobré mravy, obchodní zvyklosti apod.), které ve formálním smyslu stojí mimo právní systém. V některých případech však [[zákon (právo)|zákon]] s uzuancemiuzancemi spojuje právní důsledky (viz § 3 a § 39 českého [[občanský zákoník|občanského zákoníku]]).
 
== Odkazy ==
Řádek 21:
 
=== Literatura ===
*{{citace monografie
* V. Knap: ''Teorie práva''
|jméno = Viktor
* A. Gerloch: ''Teorie práva''
|příjmení = Knapp
* J. Boguszak, J. Čapek, A. Gerloch: ''Teorie práva''
|odkaz na autora = Viktor Knapp
* L. Kubů, P. Hungr, P. Osina: ''Teorie práva''
*|titul V.= Knap: ''Teorie práva''
|vydavatel = C. H. Beck
|místo = Praha
|rok = 1995
|počet stran = xvi, 247
|isbn = 80-7179-028-1
}}
*{{citace monografie
|jméno = Aleš
|příjmení = Gerloch
|odkaz na autora = Aleš Gerloch
*|titul A.= Gerloch: ''Teorie práva''
|vydavatel = Aleš Čeněk
|místo = Plzeň
|rok = 2009
|vydání = 5
|počet stran = 308
|strany = 74
|isbn = 978-80-7380-233-2
}}
*{{citace monografie
|jméno = Jiří
|příjmení = Boguszak
|odkaz na autora = Jiří Boguszak
|jméno2 = Jiří
|příjmení2 = Čapek
|odkaz na autora2 = Jiří Čapek
|jméno3 = Aleš
|příjmení3 = Gerloch
|odkaz na autora3 = Aleš Gerloch
|titul = Teorie práva
|vydavatel = ASPI
|místo = Praha
|vydání = 2
|rok = 2004
|počet stran = 347
|isbn = 80-7357-030-0
}}
*{{citace monografie
|jméno = Lubomír
|příjmení = Kubů
|odkaz na autora = Lubomír Kubů
|jméno2 = Pavel
|příjmení2 = Hungr
|odkaz na autora2 = Pavel Hungr
|jméno3 = Petr
|příjmení3 = Osina
|odkaz na autora3 = Petr Osina
|titul = Teorie práva
|vydavatel = Linde
|místo = Praha
|rok = 2007
|počet stran = 335
|isbn = 978-80-7201-637-2
|strany = 55
}}
 
 
[[Kategorie:Prameny práva|Obyčej]]