Lev I. Veliký: Porovnání verzí

{{Infobox světec

|jméno = Lev I. Veliký

|pohřben = [[Řím]]

|}}

{{Infobox Papež|

jméno=Lev I. Veliký|

místo_úmrtí=|

}}

O jeho původu a mládí nejsou dochovány žádné záznamy. Poprvé je zmiňován, až když se (kolem roku 430) stal arcijáhnem [[papež]]e [[Celestýn]]a. Roku [[440]] byl zvolen papežem. V rámci svého úřadu odosobnil úřad [[papež]]e a zdůraznil jej jako dědictví [[svatý Petr|apoštola Petra]]. Usilovně bojoval proti rozšířeným bludným učením, zejm. [[manicheismus|manicheismu]] a [[pelagianismus|pelagianismu]]. Zdůrazňoval, že v [[Ježíš Kristus|Kristu]] jsou obsaženy obě přirozenosti, tj. božská i lidská. V této záležitosti se dostal do ostrého střetu s představiteli [[východní křesťanství|východní církve]], kteří obhajovali jen jednu, vtělenou božskou, přirozenost. Když roku [[449]] na [[Koncil|synodě]] v Efesu trvali představitelé [[východní křesťanství|východní církve]] na své představě, označil toto shromáždění dokonce jako „synodu lupičů“.<ref>August Franzen, Malé dějiny církve, 3. vydání, Karmelitánské nakladatelství, 2006, s.70</ref> V roce [[451]] svolal [[chalcedonský koncil]], kterého se účastnili i biskupové z východu. Lev napsal věroučný text tzv. ''Tornus a Flaviano'' adresovaný konstatinopolskému biskupovi, který byl přítomnými biskupy na koncilu přijat - podle koncilových dokumentů dokonce zvoláním: „Petr promluvil ústy Lva“. Tím byla dvojí přirozenost v [[Ježíš Kristus|Kristu]] koncilem potvrzena a Eustychově herezi tak učiněno zadost. K dalším zásluhám Lva I. patří napravení hierarchie [[církev|církve]] a obrana jejích práv.

 

Lev Veliký je prvním papežem, po kterém se nám zachovala jeho [[kázání]] k lidu při bohoslužbách (je jich okolo stovky). Zároveň se dochovalo i asi 150 jeho dopisů. Obhajuje [[Papežský primát|Petrův primát]]<ref>„Jen jedinému apoštolovi bylo svěřeno to, co bylo všem apoštolům sděleno.“ promluva Lva I. na svátek Petra a Pavla</ref>, dvojí přirozenost Krista, klade důraz na [[liturgie|liturgii]] jako na stále aktuální událost a jako součást každodenního života křesťana. V roce [[1754]] jej [[Benedikt XIV.]] prohlásil za [[Učitel Církve|Učitele Církve]].

 

* {{Citace monografie | příjmení = Schauber | jméno = Vera | odkaz na autora = | příjmení2 = Schindler | jméno2 = Hanns Michael | odkaz na autora2 = | titul = Rok se svatými | vydavatel = Karmelitánské nakladatelství | místo = Kostelní Vydří | rok = 1997 | vydání = 2 | počet stran = 702 | isbn = 80-7192-304-4}}

 

{{commonscat|Leo I Magnus}}

* {{cs}} [http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=9176 promluva [[Benedikt XVI.|Benedikta XVI.]] o Lvu Velikém při generální audienci]

* {{en}} [http://www.newadvent.org/cathen/09154b.htm Lev XIII.] ([[Catholic Encyclopedia]])

 

<references/>