Wikipedie

Ludvík II. Hornobavorský: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m Portálové šablony dle doporučení (s pomocí dat od Dannyho B.)
ArthurBot (diskuse | příspěvky)
229 795 editací
m Robot opravil přesměrování na Seznam českých panovníků - Změněn(y) odkaz(y) na Seznam představitelů českého státu; kosmetické úpravy
Řádek 1:
[[FileSoubor:Ludvík.jpg|thumb|upright|Ludvík Přísný]]{{Příbuzenstvo|příbuzenstvo=
{{Příbuzný|otec|[[Ota II. Bavorský]]}}
{{Příbuzný|matka|[[Anežka Brunšvická]]}}
Řádek 14:
 
== Život ==
Ludvík byl prvorozeným synem<ref name = "genmittOta">[http://www.genealogie-mittelalter.de/wittelsbacher_pfalzgrafen_herzoege/otto_2_der_erlauchte_herzog_von_bayern_+_1253.html www.genealogie-mittelalter.de]</ref> bavorského vévody [[Ota II. Bavorský|Oty II.]] a Anežky z rodu [[Welfové|Welfů]]. Po otcově smrti roku 1253<ref name = "genmittOta"></ref> společně se mladším bratrem [[Jindřich XIII. Bavorský|Jindřichem]] zdědil Bavorsko. Roku 1255 se dohodl s bratrem o rozdělení země, získal tak Rýnskou Falc s hodností kurfiřta, horní část Bavor, Ingolstadt a purkrabství řezenské.<ref name="VD23">''Velké dějiny'', str. 23</ref> Roku 1257 se jinak nespolupracujícím bratrům<ref name="VD23">''Velké dějiny'', str. 23</ref> podařilo odrazit útok mladého [[seznamSeznam českýchpředstavitelů panovníkůčeského státu|českého krále]] [[Přemysl Otakar II.|Přemysla Otakara II.]], který požadoval vydání dědictví po hrabatech z Bogenu a vrácení Sušicka, jenž drželi Wittelsbachové jako věnné území. Český král při této třetí česko-bavorské válce se svými vojenskými zkušenostmi zcela pohořel.{{#tag:ref|Řada bojovných českých a rakouských pánů po zříceni mostu u Mühldorfu odešla po vzdání se na volný odchod a v listopadu 1257 se v [[Kouba|Koubě]] domluvil mír a předalo výkupné. Wittelsbachové svá území udrželi.<ref name="VD78-80">''Velké dějiny'', str. 78-80</ref>|group="pozn."}}<ref name="VD78">''Velké dějiny'', str. 78</ref>
 
Právě český král se z původního nepřítele, který vytlačil Wittelsbachy z alpských zemí,<ref name="VD74">''Velké dějiny'', str. 74</ref> načas stal Ludvíkovým spojencem. Svůj podíl na tom měl Ludvíkův sňatek s Annou, dcerou Přemyslova straníka, hlohovského vévody Konráda. Přemysl se zavázal vyplatit Ludvíkovi místo nevěstina otce věno.<ref name="VD89">''Velké dějiny'', str. 89</ref> Mír mezi oběma zeměmi příliš dlouho nevydržel a již roku 1265 se začala chystat další válka.<ref name="VD106">''Velké dějiny'', str. 106</ref> Na území Bavorska se valila česká vojska ze severu a z jihu, ale i přes obrovský počet žoldnéřů Přemysl opět neuspěl a byl donucen k ústupu.<ref name="VD110">''Velké dějiny'', str. 110</ref> Poté došlo za nejasných okolností ke sjednání míru a zdá se, že český král přehodnotil svůj postoj vůči Bavorsku.<ref name="VD111">''Velké dějiny'', str. 111</ref> Roku 1271 je již Ludvík jmenován mezi českými spojenci, zatímco Jindřich se objevuje na straně uherského krále Štěpána.<ref name="VD137">''Velké dějiny'', str. 137</ref>
 
Ludvík po smrti římského krále [[Richard z Cornwallu|Richarda z Cornwallu]] odmítl uznat druhého nominálního krále [[Alfons X. Kastilský|Alfonse Kastilského]] a připojil se k arcibiskupovi Wernerovi.{{#tag:ref|Ludvík sám byl jedním z kandidátů, ale jako exkomunikovaný nepřipadalo v úvahu, že by jej podpořila papežská kurie. Zdiskreditoval se rozhodnou podporou svého synovce Konradina,<ref name="HS22">''Habsburkové ve středověku'', str. 22</ref> který vyrůstal na jeho dvoře.<ref name="VD59">''Velké dějiny'', str. 59</ref>|group="pozn."}} Jako vhodného kandidáta si tito stoupenci nové jednotné volby vyhlédli švábského hraběte [[Rudolf I. Habsburský|Rudolfa Habsburského]].<ref name="VD145">''Velké dějiny'', str. 145</ref> 11. září Ludvík společně se třemi duchovními kurfiřty zvolil Rudolfa Habsburského římským králem. O měsíc později slavil sňatek s Rudolfovou dcerou [[Matylda Habsburská|Matyldou]].<ref name="genmittLudvík"></ref> Tou dobou byl již jeho mladší bratr Jindřich usmířen s Přemyslem Otakarem, oba vládci se shodli na míru a vyřešení sporných územních otázek, čímž se posílily chronické spory mezi Ludvíkem a Jindřichem.<ref name="VD147">''Velké dějiny'', str. 147</ref> Trvalá animozita<ref name="VD159">''Velké dějiny'', s. 159</ref> mezi bratry byla částečně zažehnána mírovou smlouvou 2. února 1276, která vznikla na základě zprostředkování krále Rudolfa.<ref name="VD160">''Velké dějiny'', s. 160</ref>
[[FileSoubor:Fürstenfeldbruck-Klosterkirche 8.jpg|thumb|left|upright|Ludvíkova barokní socha ''(klášter Fürstenfeld)'']]
V říjnu 1276 se Ludvík podílel na Rudolfově tažení do Rakous a i přes odpor vojáků biskupa [[Bruno ze Schauenburku|Bruna]] zabral město [[Klosterneuburg]].<ref name="VD166">''Velké dějiny'', s. 166</ref> K rozhodující bitvě nedošlo. O měsíc později byl na dunajském ostrůvku Kamberk jedním z účastníků<ref name="VD168">''Velké dějiny'', s. 168</ref> rozhodčího řízení mezi Rudolfem Habsburským a Přemyslem Otakarem, které vyústilo v arbitrážní smlouvu, v níž Přemysl ztratil alpské země a Chebsko. Vztahy mezi českým králem a Rudolfem se nadále komplikovaly, až vyústily ve vojenské střetnutí. Falckrabě Ludvík se rozhodujícího střetu na Moravském poli osobně nezúčastnil.
 
V období po bitvě zůstával po boku Rudolfa Habsburského, podílel se na jeho vpádu do Čech roku 1280 a o pět let později byl jedním z hostů tzv. chebské svatby [[Václav II.|Václava II.]] a [[Guta Habsburská|Guty]].<ref name="VD393">''Velké dějiny'', s. 393</ref> Král Rudolf zemřel 15. července [[1291]] a ještě před očekávanou smrtí se na jaře téhož roku pokoušel přesvědčit kurfiřty k příslibu volby syna [[Albrecht I. Habsburský|Albrechta]] římským králem. Ludvík byl jediný, kdo svému starému spojenci volbu skutečně slíbil<ref name="HS64">''Habsburkové ve středověku'', str. 64</ref> a poté dočasně převzal správu říše za nebožtíka. Václav II. nastalé situace využil a při jednání s&nbsp;říšským správcem se mu podařilo znovu získat Chebsko, jež mělo pro české země důležitou strategickou a ekonomickou polohu.<ref name="VD424">''Velké dějiny'', s. 424</ref> Ludvík se pokoušel dostát svému slibu umírajícímu Rudolfovi a marně se snažil přesvědčit ostatní kurfiřty a hlavně Václava II. k Albrechtově volbě.<ref name="HS73">''Habsburkové ve středověku'', str. 73</ref> Václavovi se podařilo ovlivnit ostatní kurfiřty<ref>{{Citace monografie | titul = Zbraslavská kronika | odkaz na titul = Zbraslavská kronika | editoři = Zdeněk Fiala | redaktoři = | překladatelé = František Heřmanský, Rudolf Mertlík | vydavatel = Svoboda | místo = Praha | rok = 1976 | počet stran = 597 | isbn = | strany = 91 | poznámka = Dále jen ''Zbraslavská kronika''}}</ref>| a Albrecht k překvapení prohabsburské strany nakonec zvolen nebyl, na jeho místo dosedl hrabě [[ Adolf Nasavský]].
 
Falckrabě Ludvík zemřel roku 1294 a byl uložen k poslednímu odpočinku v [[cisterciácký řád|cisterciáckém]] [[Klášter Fürstenfeld|klášteře Fürstenfeld]], který založil na věčnou památku své první manželky Marie Brabantské.<ref>[http://www.kloster-fuerstenfeld.de/000001985b0d93482/index.html www.kloster-fuerstenfeld.de]</ref>
Řádek 64:
* {{de}} [http://www.genealogie-mittelalter.de/wittelsbacher_oberbayern/ludwig_2_der_strenge_herzog_von_bayern_+_1294.html Genealogie]
{{Portály|Německo|Středověk}}
 
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Wittelsbachové]]
Řádek 71 ⟶ 72:
[[Kategorie:Úmrtí 1294]]
[[Kategorie:Pohřbení v klášteře Fürstenfeld]]
 
[[de:Ludwig der Strenge]]
[[en:Louis II, Duke of Bavaria]]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Ludvík_II._Hornobavorský“