První pětiletka (Jugoslávie): Porovnání verzí

V tomto pětiletém plánu byla využita pracovní síla hlavně mládežnických brigád, které se sice dostávalo zpočátku ohromné množství, díky nízkým odměnám však postupem času ale klesala motivace k práci a výkonnost. Zpočátku tak bylo možné velkolepé cíle nejen plnit, ale i předhánět. Budování nových dopravních tepen a průmyslových závodů bez dostatku investic a pracovní síly vedlo k problémům, které se naplno projevily v roce [[1949]]. Země navíc čelila mnohým komplikacím v zahraniční politice, neboť [[Bělehrad]] a [[Moskva]] prošly řadou roztržek. Západní státy se kromě toho rozhodly angažovat v otázce územních sporů s [[Itálie|Itálií]], což tak Bělehrad uvrhlo mezi dvě mlýnská kola.

Navíc se začaly rýsovat problémy, které celé jugoslávské hospodářství trápily až do jeho konce - neefektivita [[kapitál]]u, nízká [[produktivita práce]] a vysoké zahraniční [[dluh]]y. Přesto se podařilo velmi efektivně navýšit celkovou průmyslovou produkci v zemi, samozřejmě díky výstavbě nových závodů. Po celé zemi se vytvořilo najednou ohromné množství stavenišť; financování takového počtu staveb jugoslávský stát samozřejmě vysávalo, byť měly mládežnické brigády situaci do jisté míry jako dobrovolná práce{{chybí zdroj}} zlepšit. Nově vzniklé podniky a závody navíc trpěly tím problémem, že do jejich vedení se v řadě případů dostávali straně loajální, avšak ne dostatečně vzdělaní lidé.<ref name="PJ295">{{Citace monografie

Neúroda a nedostatek jídla donutil politické představitele země pětiletý plán prodloužit o jeden rok a požádat [[Spojené státy americké|USA]] o potravinovou pomoc.<ref Následujícíname="PJ305">{{Citace druhá pětiletka již byla koncipována zcela jinak a pokoušela se chyby této odstranit.monografie