Vystřelovací sedadlo: Porovnání verzí

Nejvýznamnějším světovým výrobcem vystřelovacích sedadel je společnost [[Martin-Baker]]. Společnost vyvíjí sedadla již od roku [[1944 v letectví|1944]]. První ostrý test systému společnosti Martin-Baker přišel 24. července [[1946 v letectví|1946]], kdy se Bernard Lynch katapultoval z letounu [[Gloster Meteor|Gloster Meteor Mk III]]. Společnost na svých stránkách uvádí, že vyrobila více než 75 000 vystřelovacích sedadel, které zachránily 7 283 životů letců (k 1.1.2011).<ref>http://www.martin-baker.com/products/Ejection-Seats.aspx</ref> Nejvýznamnějším zákazníkem společnosti Martin-Baker je americké námořnictvo ([[US Navy]]). To od roku [[1985 v letectví|1985]] používá sedadlo Martin-Baker Mk 14 NACES(Navy Aircrew Common Ejection Seat). Těmito sedadly jsou vybaveny letouny [[F-14 Tomcat|F-14D]], [[F/A-18E/F Super Hornet|F/A-18C/D/E/F]], [[T-45|T-45A]] a další.<ref name="horká křesla"/> Nejnovějším typem sedadla Mk 16 jsou vybavovány letouny [[Eurofighter Typhoon]] a [[Rafale]]. Vláda [[Spojené státy americké|Spojených států amerických]] vybrala toto sedadlo i pro nově zaváděný letoun [[F-35]].<ref>[http://www.martin-baker.com/products/Ejection-Seats/Mk--16-high-speed.aspx Sedadlo Mk. 16] na stránkách společnosti Martin-Baker (anglicky)</ref>

Dalším významným výrobcem vystřelovacích sedadel byla společnost [[McDonnell Douglas]] (nyní [[Boeing]]). Její sedadlo ACES II (Advenced Concept Ejection Seat) je dodáváno hlavně americkému letectvu ([[USAF]]). Sedadlo je konstruováno pro hmotnost letce od 64 kg do 96 kg pro rychlosti do 1 110 km/h. Zkušenosti však ukazují, že katapultáž při rychlosti nad 800 km/h vede často k vážným zraněním nebo smrti člena posádky.<ref name="horká křesla"/> Tato sedadla jsou používána v letounech [[F-15]], [[F-16]], [[F-22.]], [[A-10]], [[F-117]], [[B-1]] a [[B-2]]. Toto sedadlo v současnosti vyrábí společnost Googrich.<ref>[http://www.goodrich.com/gr-ext-templating/images/Goodrich%20Content/Business%20Content/Interiors/Products/Specialty%20Seating%20Systems/ACESII%20Data%20Sheet%20for%20website.pdf]</ref>

Dalšími velice rozšířenými vystřelovacími sedadly jsou vynikající ruská sedadla Zvezda K-36. Jeho schopnosti už byly nechtěně prezentovány na několika leteckých dnech, jako například na Fairford Air Show 24.července [[1993 v letectví|1993]], kde se srazily dva letouny [[MiG-29]] a oba piloti se bezpečně katapultovali.<ref>[http://www.sirviper.com/index.php?page=div/mig29_crash The MiG-29 crash at Fairford Airbase]</ref> Tato sedadla jsou v různých modifikacích montována do letounů [[Suchoj Su-22|Su-22]], [[Su-24]], [[Su-25|Su-25/39]], [[Su-27]] (30, 32, 33, 34, 35, 37) a [[MiG-29]].

Pokud má pilot na sobě ochranný oblek, je schopen úspěšně opustit letoun v rychlostech 0 – 1 400 km/h ve výškách 0 – 25 km, což patří ke světovým unikátům. <ref> [http://www.zvezda-npp.ru/english/05.htm Zvezda OEM website]</ref>

Účelem vystřelovacího sedadla je záchrana pilota. Pilot obvykle zažívá zrychlení kolem 12–14&nbsp;''g'' (117–137&nbsp;m/s²). Západní sedadla obvykle méně zatěžovala piloty. V 60. a 70. letech [[20. století]] [[Sovětský svaz|sovětská]] sedadla často dosahovala zrychlení 20–22&nbsp;''g'' (sedadla SM-1 a KM-1). Zlomeniny [[Páteř|obratlů]] byly (a jsou) nežádoucím vedlejším jevem katapultování z letounu, které často vede ke zraněním, které často ukončí kariéru (někdy i život) pilota a dalších členů posádky.

S rostoucím počtem žen v leteckém personálu stoupají požadavky na rozsah možných hmotností a výšek člena posádky. Proto [[US Navy]] a [[USAF]] zadaly požadavek, aby sedadla byla schopná bezpečně pracovat s osobou vážící od 50 kg do 111 kg a výšky od 150 cm do 195 cm.