Dělostřelecký srub: Porovnání verzí

[[Ředitelství opevňovacích prací]] (ŘOP) kladlo z důvodů zachování maximální odolnosti velký zřetel na to, aby byl každý objekt opevnění betonován v celku. Vzhledem k velkým rozměrům dělostřeleckého srubu toto nebylo možné dodržet a tak betonáž probíhala ve dvou fázích. Dnes je na některých objektech patrná takto vzniklá [[dilatační spára]], přestože jíji původně měla krýt omítka. Tvrzové dělostřelecké sruby byly budovány v nejsilnější IV. třídě odolnosti, u izolovaných dělostřeleckých srubů byla plánována III. třída odolnosti.

V horním (bojovém) patře se nacházejí tři střelecké místnosti, kde měly být instalovány houfnice ráže 100 mm. Dále se zde nacházejí sklady střeliva (M3), zvonové šachty, šachta pro dvojici nákladních výtahovůvýtahů a šachta schodišťová. Výtahová a schodišťová šachta procházejí i spodním (týlovým) patrem, kde byly budovány ubytovací prostory, sociální zařízení a umývárny, velitelské stanoviště, stanoviště dělostřeleckých pozorovatelů, telefonisty, filtrovna vzduchu a jímky na vystřelené nábojnice. Ze spodního patra byl zřízen nouzový východ ústící do [[diamantový příkop|diamantového příkopu]]. Pod srubem v nitru pevnosti pod objektem byla vybudována dvojice sálů muničního skladu M2, které byly spojeny spojovacími chodbami s výtahovovou šachtou. Třetí menší sál sloužil jako velitelství srubu a středisko řízení palby.