Rakouská severozápadní dráha: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Technický přínos Severozápadní dráhy: oprava překlepu |
doplnění |
||
Řádek 159:
Firma též vystavěla přístaviště v [[Děčín-Loubí|Děčíně-Loubí]], čímž se dostala do sporu se saskými železnicemi, kterým překládání zboží v Děčíně z vlaků do lodí ztenčovalo tržby.
Firma měla s některými dalšími železničními společnostmi v té době obvyklé vztahy plné vzájemné rivality. Např. [[StEG]] dlouho nesměla připojit svou lokálku z [[Poříčany|Poříčan]] do dnešního [[Nymburk|nymburského]] hlavního nádraží a musela si postavit své vlastní místní nádraží ([[Nymburk]] město). Na druhou stranu nebyla veřejností vnímána s takovými negativními emocemi, jako [[StEG]] nebo [[KFNB]] s jejich agresivní cenovou politikou a vzájemnou řevnivostí. Firma dokázala velmi dobře hospodařit s penězi, takže její ekonomická situace byla po celou dobu její existence stabilní a podnikání bylo výnosné. Její snaha o finančně opatrné hospodaření šla až tak daleko, že i přes svou ziskovost neváhala zdržovat a bojkotovat i státem nařízené zdvoukolejnění tratě z [[Čáslav|Čáslavi]] do [[Děčín]]a.<ref>{{Citace periodika | příjmení = Navrátil | jméno = Martin | příjmení2 = | jméno2 = | autor = | odkaz na autora = | spoluautoři = | titul = Dvě modernizační epochy mezi Německým Brodem a Kolínem | periodikum = Svět železnice | odkaz na periodikum = | rok = 2008 | měsíc = | ročník = | číslo = 25 | strany = 52-59 | url = | issn = 1213-7219 }} </ref>
V posledních letech existence se též objevily spory se zaměstnanci, kterým firma nechtěla navýšit mzdy ani po celostátní akci [[Odbory|odborových sdružení]] z podzimu [[1905]]. V této době odbory vyhlásily na protest proti nízkým mzdám pasivní rezistenci v provozu, kdy zaměstnanci pracovali přesně podle předpisů, což sice provoz nezastavilo, ale velmi citelně omezovalo a zdržovalo. [[Císařsko-královské státní dráhy|Státní dráhy]] tato akce skutečně donutila přistoupit na požadavky zaměstnanců, ale tehdy ještě soukromé firmy [[StEG]] a ÖNWB při vědomí blížícího se zestátnění na tuto akci nijak nereagovaly. Až zopakování protestu v roce [[1907]] vedení obou firem dotlačilo k požadované reakci.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Schreier | jméno = Pavel | odkaz na autora = | titul = Naše dráhy ve 20. století | vydavatel = Mladá Fronta | místo = Praha | rok = 2010 | počet stran = | kapitola = Zachovej nám, Hospodine | strany = 23 | isbn = 978-80-204-2312-2 | jazyk = Česky }} </ref>
==Zestátnění==
Po změně státní dopravní politiky, jež započala vydáním [[Sekvestrační zákon|sekvestračního zákona]] v roce [[1877]], se začalo v 80. letech s postupným postátňováním soukromých železničních společností, u kterých to zákonné podmínky a podmínky koncesí umožňovaly. Vláda navrhla postátnění Severozápadní dráhy již v roce [[1896]], ale tehdy byl vládní návrh zákona o jejím zestátnění odmítnut v [[Říšská rada (Rakousko)|Říšské radě (parlamentu)]] pro obavy poslanců z neúměrného zatížení státní pokladny.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Schreier | jméno = Pavel | odkaz na autora = | titul = Naše dráhy ve 20. století | vydavatel = Mladá Fronta | místo = Praha | rok = 2010 | počet stran = | kapitola = Zachovej nám, Hospodine | strany = 14 | isbn = 978-80-204-2312-2 | jazyk = Česky }} </ref>
Severozápadní dráha byla postátněna v rámci největší postátňovací akce v dějinách [[Rakousko-Uhersko|Rakouska-Uherska]], kdy bylo po vyčerpávajících jednáních na půdě [[říšská rada (Rakousko)|říšské rady]] [[22. březen|22. března]] [[1909]] rozhodnuto o zestátnění tří velkých železničních firem - [[Rakouská společnost státní dráhy|Společnosti státní dráhy]], [[Jihoseveroněmecká spojovací dráha|Jihoseveroněmecké spojovací dráhy]] a Rakouské severozápadní dráhy. Všechny tři podniky byly začleněny do státních drah [[Císařsko-královské státní dráhy|k.k. StB]].<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Schreier
| |||