Alexandr I. Jagellonský: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Další rozšíření
/* Polský král *
Řádek 27:
V červnu [[1501]] zemřel Jan Albrecht a Alexandrovy zahraničně politické cíle dostaly jinou orientaci. Velkokníže si přál stát se jeho nástupcem, a upevnit tak polsko -litevskou unii. Ačkoliv se Litva právě nacházela ve válce s moskevským státem, vydal se urychleně do Krakova, aby se ucházel o osiřelý polský trůn, o nějž měli zájem také jeho bratři, nejstarší Vladislav, který již byl králem českým a uherským, a nejmladší Zikmund, jenž zatím nezískal žádnou vládu.
 
Alexandr na shromáždění sejmu v Piótrkowě svého zvolení polským sejmem skutečně dosáhl, ovšem za cenu ústupků polské šlechtě. AlexandrovouKorunovaci volbounového došlopolského krále kprovedl dalšímujeho upevněnímladší polsko-litevskébratr personální[[Hnězdno|hnězdenský]] uniearcibiskup (mielnickáa unie).Alexandrprimas sepolské všakcírkve vzdal[[Frederyk dědičnýchJagellonský]] právv nakatedrále litevskév velkoknížectví,[[krakov]]ském kterému[[Wawel]]u mělza napříštěpřítomnosti vládnoukrálovny jakomatky velikýAlžběty knížeHabsburské. tenJelena Ivanovna korunována polskou královnou být nemohla, kdobránilo bude zvolenv polskýmtom pravoslavné králemvyznání.
 
Alexandrovou volbou došlo k dalšímu upevnění polsko-litevské personální unie. Alexandr se však vzdal dědičných práv na litevské velkoknížectví, kterému měl napříště vládnou jako veliký kníže ten, kdo bude zvolen polským králem.
Korunovaci nového polského krále provedl jeho mladší bratr [[Hnězdno|hnězdenský]] arcibiskup a primas polské církve [[Frederyk Jagellonský]] v katedrále v [[krakov]]ském [[Wawel]]u za přítomnosti královny matky Alžběty Habsburské. Jelena Ivanovna korunována polskou královnou být nemohla, bránilo jí v tom pravoslavné vyznání.
Smlouva o unii, uzavřená v roku [[1501]], potvrdila užší vazbu litevského velkoknížectví na polský stát a oslabila pozice Jagellonců na Litvě. Velkokníže měl být napříště volen současně s polkým králem.
 
Roku 1505 se sejm v Radomi usnesl na tzv. radomské konstituci, jejíž součástí byl zákon ''Nihil novi'', který dále omezil panovnickou moc v Polsku ustanovením, že král může nadále vydávat zákony jen ve spolupráci se sejmem.