Lupénková pila: Porovnání verzí

8/0, 7/0, 6/0, 5/0, 4/0, 3/0, 2/0, 1/0, 00, 0, 1, 2, 3, 4, 5, 6,<br />

běžně užívané jsou hrubosti cca od 4/0 do 3, jemnější listy slouží k přesné detailní práci zlatníků a hodinářů, hrubší se používají k spíše k řezaní nekovových materiálů. Někteří výrobci toto značení nedodržují a dodávají pouze několik málo velikostí označených přibližně a nebo konkrétním rozměrem řezné dráhy, často také rozlišují pilky "na kov" a "na dřevo". U listů renomovaných výrobců zaměřených na profesionální nástroje takové rozlišení nemá význam, neboť jsou použitelné univerzálně.<br />

 

Práce s lupenkovou pilkou není fyzicky namáhavá, ale vyžaduje jistou ruku. Křečovité držení nebo přílišný tlak způsobí prasknutí listu. Pilka je držena kolmo k řezanému materiálu, materiál ubírá jen při tahu dolů. U rovných řezů je možno pilku naklonit směrem dopředu, náklon do strany vede, zejména u silnějšího materiálu, pravidelně k přetržení listu. Zvlášť opatrně je třeba řezat trubky, při proříznutí stěny je riziko zaseknutí pilky a přetržení listu vemi vysoké; pro tyto účely, stejně jako pro stejnoměrně hluboké dlouhé zářezy v plochém materiálu, je zpravidla vhodnější [[žiletková pilka]]. Riziko přetržení lze snížit užitím listu, u kterého jsou v kontaktu s kovem vždy alespoň dva až tři zuby. Při řezání se doporučuje list lubrikovat olejem nebo včelím voskem, i když piliny zachycené na oleji mohou znesnadňovat sledování narýsované linie řezu. Začátek řezu je vhodné označit pilníkem, ve vzniklé drážce se lupenková pilka lépe "chytne".