Princip konec-konec: Porovnání verzí

'''Princip konec-konec''' (anglicky ''end-to-end principle'') je jednímjeden z ústředních principů použitých při návrhu protokolu [[TCP]], hojně užívaného na [[internet]]u. Stejně tak je ale tento princip používán v dalších protokolech (například [[X.25]]) a distribuovaných systémech vůbec. Princip je založen na tom, že pokud je to možné, měly by být operace komunikačního [[Protokol (informatika)|protokol]]u definovány tak, aby byly prováděny buď v koncových bodech komunikačního systému, nebo co nejblíže zařízení, které je ovládáno.

Návrh tohoto principu byl poprvé popsán roku 1981 v publikaci „End-to-end arguments in system design“ od Jeroma H. Saltzera, Davida P. Reeda a Davida D. Clarka. Tvrdili, že spolehlivé systémy mají tendenci vyžadovat ke své správné funkci tento princip, a to navíc k ostatnímu zpracování uvnitř systému. Zdůraznili, že většina funkcí implementovaných na nejnižší úrovni komunikačního systému zvýší náklady všech klientů na vyšších stupních systému, i když tito klienti tyto funkce nepotřebují, a stávají se nadbytečnými, jestliže klienti musí znovu implementovat tyto funkce podle principu end-to-end.