Zátiší (fotografie): Porovnání verzí

První zátiší začali pořizovat [[daguerrotypie|daguerrotypisté]] společně s [[fotografie krajiny|fotografiemi krajin]] na počátku 19. století - nevadily jim dlouhé expoziční časy. Jedna z prvních dochovaných fotografií byla v podstatě zátiší, jehož autorem byl Francouz [[Joseph Nicéphore Niépce]]. Niépceho scénu aranžoval na jídelním stole v období mezi rokem 1823 a 1825, pojmenoval ji ''Prostřený stůl'' a má velikost 7×11,7 cm.<ref>http://www.niepce.com/pages/page-inv.html</ref> Originál této heliografie na skle se však ztratil při převozu k restaurování.<ref>http://www.fotoart.gr/photography/history/firstphotos/index.htm</ref> Na fotografii je nůž, lžíce, sklenice, číše, miska, láhev, váza a kávová konvice. Expozice tohoto snímku trvala pravděpodobně 4 hodiny (tolik bylo potřeba času při věrné rekonstrukci v roce 2004).<ref>http://www.niepce.com/pagus/evus1.html</ref>

 

 

 

== Klasifikace zátiší ==

* ''Klasické'' - je záměrně aranžovanou kompozicí jednoho nebo více předmětů. Používají se přibližně stejně velké rekvizity, například pomeranč, banán a hroznové víno (jinak by to byl portrét jedné rekvizity). V zátiší používáme pozadí, které neruší a nepoutá pozornost.

* ''Moderní věcné'' - využívá moderních kompozičních postupů.

 

Z českých fotografů vynikal v tvorbě zátiší [[Josef Sudek]], kterého v padesátých letech minulého století inspiroval malíř [[Josef Navrátil]] (1798—1865). Po druhé světové válce Sudek vytvořil cyklus ''Zátiší podle Navrátila'' (1954), ale mnohem známější je Sudkův cyklus ''„Okno mého ateliéru“'' ([[1940]]–[[1954]]), ''„Zahrada mého ateliéru“'' ([[1950]]–[[1970]]) a ''„Zátiší na okně mého ateliéru“'' ([[1950]]–[[1958]]).<br />

Dalším současným fotografem, který se zajímá o symboliku zátiší je [[Rudo Prekop]] ze [[Slovenská nová vlna|slovenské nové vlny]], například v cyklech ''Pocty, Pomníky, Květiny'' a ''Hrdinové''.

 

=== Reference ===

<references/>

{{commonscat|Still life photography}}

{{Pahýl - fotografie}}

{{Fotografické styly}}